Volím, tedy jsem... Konečně jsme jako čeští občané politicky aktivní!

Sociální sítě se hemží záplavou dvou obličejů – Drahoš x Zeman. Lidé aktivně klikají na nejrůznější příspěvky, aby podpořili svého kandidáta. Z rádia již od rána znějí slovní hříčky typu: „Vyhraje milý Drahoš, nebo drahý Miloš?“

Zdá se, že občané naší republiky mají konečně zájem o situaci, která u nás panuje, a o možné následky, jež vyplývají z jejich rozhodnutí, zda půjdou k volbám a hodí hlas Drahošovi, Zemanovi, či k volbám vůbec nepůjdou. A to je SKVĚLÉ! Konečně! A že kandidáti polarizují českou společnost? Jsou dva, je to logické. Důležité je, že lidé mají zájem jít k volbám.

Vzpomeňme na volby minulé, ať už parlamentní nebo prezidentské. Sáhnu-li do doby, kdy se stal premiérem Jan Fischer, přišlo mi, že zájem o politickou situaci v ČR (zejména mezi mladými lidmi) byl nevalný. Nemastná, neslaná situace, politikou otrávení občané, žádná snaha projevit svůj názor, otupělá nespokojenost a mizivá snaha něco změnit. Jistý záchvěv zájmu jsme mohli zaznamenat vlastně až v posledních parlamentních volbách, přesto jsme mnozí zůstali zaraženě kroutit hlavou nad jejich výsledkem. Pravdou však je, že cítím příslib aktivity mladých občanů, mých vrstevníků, do budoucna. Věřím jim a těší mě to.

Bála jsem se zpočátku, že zklamání voličů povede k nezájmu účastnit se nějak výrazněji voleb prezidentských. K mému milému překvapení tomu tak není a jsem za to skutečně ráda. Těší mě, když se připojím na sociální síť a vidím své přátele, že jim není jedno, co se v této zemi děje, že jim záleží na tom, kdo stojí v čele státu, jehož státní příslušnost mají, že jim není jedno, jakým způsobem nás daný jedinec reprezentuje.

Mnozí z mých vrstevníků byli v době převratové, tedy v roce 89 ještě v plenkách. Nevnímali jsme zúčastněně tehdejší situaci, která tady panovala, ale žili jsme životy našich rodin. Mnohokrát jsem od dětství slýchala vyprávění o životě v nedemokratické společnosti a jedno vím jistě, zaplať pánbůh, že jsem to nezažila. Neb kdo dnes slepě mluví o dobách komunistických jako o zlatých časech, tomu bych přála vytrhnout jej teď z této doby, z toho, na co je nyní zvyklý a přijde mu to samozřejmé, a posadila bych ho z minuty na minutu do doby, po které se mu stýská. Postavila bych ho do fronty na maso, zakázala bych mu vyjadřovat se k některým věcem, roztrhala bych mu pas a postavila bych ho do továrny k pásu bez vyhlídek na nějakou vlastní seberealizaci, na možnost dělat to, co bych chtěl, aniž by mu to umožnil někdo jiný, za předpokladu, bude-li politicky nezávadný.

Jsem jednou z těch, která si přeje změnu, která nechce dopustit, abychom spěli do další nedemokratické doby. Nepřeji si, aby naší zemi vládla jedna strana, ovládající zištně ministerstvo financí a ministerstvo spravedlnosti, navíc tvrdohlavě a za každé situace podporovaná prezidentem, který si nebere servítky ani doma, ani v zahraničí. Nelíbí se mi, že by měl být premiérem člověk, který je vyšetřován pro podvody, stejně jako se mi nelíbí, že náš prezident dělá ostudu, kam vstoupí. Věřím, že těch excesů, které současný prezident předvedl v uplynulých pěti letech, a ostudy, z níž Česku ušil kabát, bylo dost, a že se všichni chopí rozumu a přijdou k volbám změnit to, za co by se styděl i obyčejný člověk… natož osoba, jejíž primární funkcí je být reprezentativní. Miloš Zeman si jako prezident jel od začátku svou, Ústava Neústava, jak to chci, tak to udělám. A to nám nevadí? Mně ano, ať si mění svůj dvorek na Vysočině a má novoroční projevy třeba v červenci, bude-li mu to vyhovovat, ale některé tradice není důvod měnit jenom proto, že mé ego přerůstá vše… Navíc mě zaráží, proč Miloš Zeman znovu kandiduje, když má evidentně co dělat se svým fyzickým stavem…

A tak buďme aktivní, vnímejme politické dění naší země, vnímejme zahraniční politiku, nevěřme pouze slepě vyumělkovaným a vytrženým výrokům vykonstruovaným pouze za účelem pošpinění kandidáta a použijme náš zdravý selský rozum, s nímž jsme se narodili… pětiletku Miloše Zemana už jsme zažili, zde je hodně z čeho vycházet a co analyzovat… Házím vlaštovku a 27. ledna se těším na viděnou ve volebních místnostech. Nejsme přeci tak blbí, jako to o českých občanech jeden vysoce postavený pán tvrdí!