Granty a dotace – peníze, které se berou a mizí kdesi

Je tomu již nějaký rok, co jsem sama žádala o grant v rámci svého postgraduálního studia, ale musím říci, že některé věci mi prostě nejdou do hlavy... Tak předně – kdo rozhoduje o tom, že daný grant či dotaci získáte? 

Opravdu by to měla být komise složená z naprosto kompetentních lidí, kteří rozumí oboru či oblasti, v níž o grant či dotaci žádáte. Ne nastrojený panák s kladívkem, který odklepne cokoliv, když mu padne něco do kapsy, či člověk, který o dané problematice neví ani zbla. Mělo by se prostě reagovat na reálný poměr nabídka – kvalitní provedení – nejnižší možná cena. Ano, to je naivní představa normálního člověka.

Nedokážu pochopit, že místo aby dotace přispívaly na podporu a rozvoj například drobných začínajících podnikatelů, zemědělců… kohokoliv a čehokoliv, kde by to mělo smysl, jsou vlastně podporovány již obrovské a fungující firmy (mnohdy takové, které již obcházejí náš už tak chatrný daňový systém, jak jen je to možné), a které nasadí cenu daného projektu, jenž lze vykonat kolikrát ve vyšší kvalitě a za absolutní zlomek této částky, takovým způsobem, že z toho zaplatí úředníka a královsky také sebe sama. A tak jak už je vlastně obecně známo, peníze získávají projekty a firmy, u nichž je to naprosto neopodstatněné, a vlastně si jen zvyšují zisk. Všichni to ve skutečnosti víme, ale není tu nic a nikdo, kdo by korupci zastavil. Vždycky se nám ty procesy nějak natáhnou, dokumenty ztratí či prostě odsunou… Ubohé!

Co mě však v systému grantů a dotací dokáže skutečně rozčilit na druhou, je fakt, jaký problém způsobíte, pokud dokážete při realizaci svého projektu peníze ušetřit a nevyčerpat je tedy zbytečně a rádi byste sebe sami poplácali po ramenou, jak jste dobří, že jste peníze danému orgánu ušetřili a bylo by možné použít je jinde. No tak pozor! V takové chvíli vám už hoří koudel u zadku a vy se musíte sakra činit, abyste vykázali, že jste dané peníze vyčerpali do poslední korunky.

Tohle prostě nepochopím, je snad logické, že v projektu nemusím vše propočítat do koruny přesně, a pokud něco ušetřím, nemělo by to být spíše pozitivum? Opak bych chápala jako zásadní problém, ale takhle? Ty peníze si přeci nechci nechat, chci je poskytnout pro další účely. Ale vlastně je to chápáno jako neschopnost vytunelovat vše, co se dalo. A tady mi rozum zůstává stát. Hlavně že když naopak projekt naplánujete tak, že finance nestačí (beztak je to proto, že jich většina šla hned zkraje na konto X, nikoliv na potřebný materiál), existuje tady magické a ve všech ohledech maximálně vágní slůvko vícepráce. No kdo tohle vymyslel, ten si vystál frontu na rozum dvakrát, to se ví. Takže vrátit peníze je nemožné a hloupé, ale neschopnost naplánovat projekt tak, aby se do něj dotyční finančně vešli a nevymáhali pak další prostředky, to se toleruje, ne, lépe řečeno zneužívá. Takže původní cena se v důsledku vyšplhá do vesmírných částek. Klobouk dolů, systéme.

Celé rádoby skvělé dotace a granty tak svůj lesk ztrácejí, ještě než vůbec začnou. A toho papírování kolem. A proč? Právě proto, že nic není podle pravdy, nic nevykazuje skutečnost, to abyste měli kancelář lidí, která bude trávit čas tím, jak obelhávat výkonné orgány, aby vykázali, že částka byla vyčerpána. Uff, tohle je prostě ubíjející představa. Nic nám to nepřináší, jen nadíváme peněženky už takhle nadité. Nebylo by pak opravdu lepší, aby dotace zůstaly dotacemi kdesi v meziprostoru, kde se vyrojily, a měli bychom tu pouze firmy a fyzické osoby, které si musí začít od píky úplně sami, vstupovat do výběrových řízení, na nichž nemůžou získat astronomické částky, v jejichž rámci jsou už zahrnuty samotné úplatky? Jak může několikamilionový grant získat něco takového jako výzkum, jehož cílem je zjistit, jak si zavázat tkaničky tak, aby se nám nerozvazovaly?! Ne, skutečně, to si nevymýšlím. A výsledek bádání? Čím pevnější uzel je, tím je menší pravděpodobnost, že se rozváže. Bravo, tak tomu říkám excelentní výkon! Škoda, že se třeba místo toho v medicíně neobjevil nějaký nový lék.