Výzva všem: Zachraňme komunismus na Kubě!

Ať si každý tvrdí co chce, Kuba je v dnešním světě prostě magnet. Jen pouhá zmínka o Kubě a každý zbystří pozornost. Slovo Kuba je symbolem a je vcelku jedno jestli si každý představí bílé pláže na Varaderu, mulatku válející na snědém stehně doutník nebo fousatého Fidela...

PoruchaMartin Z.

Kuba je dnes symbolem mnoha věcí, které jinde nenajdeme. Je nazývána „Perlou Karibiku“, ale také je jedním z posledních států na světě, kde ještě přežívá komunismus a je tak pro mnohé symbolem všeho špatného, nesvobody a nedodržování lidkých práv...

Ale jak je tomu doopravdy? Jaká je reálná situace na Kubě viděna optikou návštěvníka, který nemíří na Varadero užívat si jako turista výhod zdejšího klimatu a služeb, aby se pak po návratu stál největším odborníkem na každé téma, které se Kuby týká. Přitom z turistického centra paty nevytáhl a španělsky dokáže říct, tak akorát: „Uno Cuba Libre, con mucho rum, por favor...“

Kubánský, tedy vlastně karibský komunismus je naprosto jiný než ten, na který se ještě někteří z nás dobře pamatují. V momentě, kdy zavítáte do Havany nebo na jiné místo na Kubě, které nežije jen a jen turismem, zůstane vám totiž rozum stát. A to i těm, co komunismus nikdi nezažili...

Osobně doporučuji začít vaši návštěvu Kuby po setmění. Přiletět v noci. Vzít si na letišti jako taxíka nějakého Žigulíka nebo Moskviče a ubytovat se v některém z luxusních hotelů, jako například „Meliá Cohiba“ nebo „El Nacional“, případně v některém z historických hostelů ve staré Havaně jako „Hostal de losFrailes“ a nebo zkusit některé ze soukromých ubytování u místních Kubánců. Ihned po vašem příjezdu a ubytování pak neváhejte a jeďte ihned na noční projižďku Havanou některým z amerických bouráků ze šedesátých let, které na Kubě po sobě utíkající Američani nechali. Při otevřených okýnkách, za velmi hlasitě puštěné karibské muziky a doutnajících oharků pravých kubánských doutníků, vám tento „komunismus“ začne připadat vcelku sympatický...

Na každém rohu sice potkáte policejní hlídku, která nikoho zbytečně neobtěžuje a je garantem něčeho, čeho si všimnete až mnohem později – naprosté absence kriminality. Jelikož na Kubu jezdím z jiného karibského ostrova - Dominikánské republiky, vím o čem mluvím a dostanu se k tomu někdy přístě. Naprosto úžasně totiž na vás zapůsobí to, že ještě ve tři hodiny v noci najdete ve městě několik míst, kde hraje živá muzika a je možné se takto se známými pobavit kterýkoliv den, nevyjímaje ty v týdnu. Následná procházka po centru osvětlené Havany za teplé karibské noci a obklopen kolem dokola domy a památníky, které na vás dýchají historií je opravdu něco nezapomenutelného...

Byl jsem na Kubě již několikrát a pokaždé si říkám, jak by to tady vypadalo, kdyby tady ještě nebo už zase, byli Američani nebo sem dosáhla prodloužená ruka té naší Evropské unie. Zda by atmosféra i samotní Kubánci byli takoví jako jsou nyní. Když s nimi totiž mluvíte, tak díky jejich vzdělání, které je nejkvalitnější v celé Latinské Americe a možná i té Severní, jsou si schopni uvědomit, přestože si na režim a Fidela také zanadávají, jaké výhody mají oproti obytelům jiných států v této oblasti. Při své inteligenci totiž dost dobře chápou, že nebýt Fidela, pravděpodobně by byli tam , kde jsou ostatní jejich sousedi – třeba právě Dominikánci, kteří sice žijí teoreticky již přes 40 let v demokratickém státě fungujícím na zdánlivě kapitalistickém systému, ale v mnoha oblastech jsou na tom daleko hůře než Kubánci.

Netvrdím, že není na Kubě třeba nic změnit, ba naopak, promyšlené změny především v systému soukromého vlastnictví by Kubě obrovsky pomohly...

Klid a ta zvláštní atmosféra, kterou na Kubě dnes ucítíte se tady ale nevzala jen tak a určitě ji po sobě nezanechali Američané tak jako svá auta. Ta pramení z něčeho úplně jiného a to ten, kdo Kubu poznal jen smažíce se na plážích Varadera nebo jako člen nějaké oficální návštěvy nebo mise, nikdy nepochopí...

Je pravdou, že poté co vyjde tropické sluníčko a rozehřeje svou silou okolí, tak prvotní nadšení trochu opadne. Neduh všech komunismů na světě – starost a zodpovědnost o prostředí, v kterém člověk žije, tedy údržba cest a budov jejichž fasády přímo pláčou nad tím, jak na ně všichni zapomněli je skutečně alarmující. I pod nánosem šedi zapomnění, ale každý ihned na první pohled vidí, že Havana je nádherná a zpoza každého rohu znějící kubánská muzika vás v tomto dojmu jen utvrzuje...   

Havana je jak dívka nebo žena, zahalená v chudém šatu, bez šminek a módního účesu, ale možná právě proto tak okouzlující, bezprostřední a s nevšední mocí každému učarovat. A než vyšňořenou a make-upem poplácanou přetvařující se dámu, to raději tu ušmudlanou holku, která nemá sice bohatého strýčka Sama, který by ji jen rozmazloval hloupostni a učil ji si o sobě myslet, že je na světě tou nejmocnější a nejchytřejší. Po tom všem, co jsem na Kubě během mých návštěv viděl a slyšel, mi nakonec ten její dědula-komandant s vousy, špačkem doutníku v puse a chodící pořád v zelenkavé uniformě, až ta hrozný nepřijde...

A pokud jako daň za to, aby to tak zůstalo i nadále má být, že pár osob nazývajících sebe sama - disidenti, zůstaně ještě pár let v šatlavě, ať se tak stane. Na to, aby změnili režim a chopili se moci, je Kuby přece jen, velká škoda...

Doufejme tedy, že Kuba ještě na dlouho zůstane zemí, kde se zastavil čas... Pro dobro všech.

Příště: Touží disidenti jen po moci?