Štěstí si za prachy nekoupíš, ale bez nich ho můžeš mít habaděj...

... alespoň to je možné vyčíst z přehledu zvaného "Index šťastné planety", který nedávno uveřejnila britská ekonomická společnost N.E.F. Měří v něm především psychologickou pohodu obyvatel v 143 zemích celého světa. Paradoxně v ní Češi, členové vcelku dobře prosperující Evropské unie, skončili téměř na samém chvostu, zatímco převážně chudí a bezmajetní Dominikánci na samé špičce - na místě druhém. V životní spokojenosti je předhonili jen v podobné situaci se nacházející, obyvatelé Kostariky...

Do očí také na první pohled uhodí, že se na celkově sedmém místě umístili Kubánci, tedy národ, "trpící" padesát let pod nelítostnou rukou komunistického vůdce Fidela Castra a jeho bratra, zatímco obytelé největší světové ekonomické velmoci USA a symbolu demokracie a svobody, až na místě 114, tedy ještě daleko za Čechy, kteří zaujímají v "Indexu životní pohody" místo 92. Paradox? Ani ne...

Politický systém, ani ekonomická situace obyvatel jednotlivých států, nemají se štěstím a životní pohodou podle výsledků, moc společného. Jak je to možné? Proč obyvatelé Kostariky, Dominikánské republiky, Jamajky nebo Kuby mají "koeficient štěstí" tak vysoký, že zaujímají první příčky?

1. Teplé klima dělající divy - v těchto končinách se vás "zima nikdy nezeptá, co jste dělali v létě", neboť je zde celoročně léto nebo jaro. Kdo by se kabonil a žehral na ranní mlhy a přízemní mrazíky, když je zde více než 300 slunečných dní v ruce. Kdo by také zlořečil silničářům, když tu sníh a námrazu ještě nikdy nikdo neviděl a kdo by "kul pikle" proti vládě, když to sluníčko tak pálí a je tak daleko lepší si raději někde ve stínu dát hlt rumu z cukrové třtiny a zahrát si s kamarády partičku "domina"...

Dominikánci jsou asi právě proto "v pohodě" i v momentě, kdy by člověk jiné národnosti již zuřil, neboť nemít v 21.století téměř nikdy vodu ve vodovodu, ani elektřinu, znamená v zdejší realitě nejen potit se každou noc v tropickém vedru pod sítí proti moskytům bez fungujícího větráku nebo klimatizace, ale také být a žít bez lednice a osvětlení. Většina evropských obyvatel by z těchto "malicherností" asi zešílela, neboť patří podle nich k běžnému životu, ale ne tak zdejší občané, kterým úsměv z tváře zmizí jen zřídka...

2. Chudoba, která osvobozuje - nemít nic, nebo takřka nic, má řadu výhod. Tou největší - nemáte starosti. Nedá se totiž starat o něco, co nemáte nebo si dělat vrásky na čele z toho, co by mohlo být, kdyby. A když navíc ani váš soused nic nemá, odpadají i starosti o to, zda by ten "sousedovic čuník neměl raději zdechnout", když ho má víc vypasenýho než vy... 

Ke štěstí totiž podle všeho stačí opravdu málo. A to obrazně i doslova - "šťastní" Dominikánci mají totiž průměrný měsíční příjem do 4.000 Kč a to ještě zpravidla jen jeden člen z mnohočetné rodiny, který svou výplatu mezi své příbuzné pokaždé ochotně rozdělí. Z míry je nevyvede ani to, jak si politici mezi sebe a své přívržence, téměř veřejně, rozdělují státní majetek. Ani v tomto případě "pohodový" lid neremcá a nekleje a co by jinde stálo vládní činitele jejich ministerské křeslo, možná i pár let žaláře, se tady stává námětem k vtipům a většině obyvatel je jedno, kdo se právě u "státního koryta" nachází...

3. Absence stresu - částečně se na ni podepsalo právě klima a chudoba, ale také i genetické dědictví od jejich předků. Smíchání krve evropských dobyvatelů a přistěhovalců s potomky afrických otroků dalo opravdu originální výsledek. "Mít všechno na háku" a "co můžeš udělat dnes, nech raději na zítřek", jsou životní kréda obyvatel většiny zemí Latinské Ameriky a Karibiku...

Každému návštěvníkovi těchto končin jsou jejich důsledky patrné zejména při návštěvě státních úřadů a nejen jich. Určitá "bezstarostnost" a "ležérnost" místních obyvatel při vyřizování i urgentních a důležitých věcí, je pak netrpělivými a nervózními cizinci velmi často zaměňována s lenivostí, nezodpovědností a nevědomostí příslušných domorodců. Nic není dál od pravdy. Stres je nepřítel člověka. To místní obyvatelé velmi dobře vědí a za jakýchkoliv okolností se toho i drží, k občasnému zoufalství těch méně šťastných, ale zodpovědných a disciplinovanějších přicestovalců ...  

Když všechny tyto ingredience smícháme dohromady, dá se dobře pochopit, proč dobrosrdečným a veselým Dominikáncům stačí ke štěstí tak málo nebo proč je Kubáncům do zpěvu a tance i v době rudého temna, zatímco Češi, vyhlášení pohodáři, jejichž mottem kdysi bývalo: "Klídek, klídek...", si momentálně v zmíněném přehledu stojí tak vzadu...   

PS: Zapomněl jsem ještě na čtvrtý důvod: Nikomu ze zdejších obyvatel se na televizních obrazovkách nezjevuje tvář pana Paroubka...  

Údaje o umístění států v Indexu byly čerpány od firmy New Economics Foundation a jsou dostupné všem na http://www.neweconomics.org