- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
PoruchaMartin Z.
Kuba je dnes symbolem mnoha věcí, které jinde nenajdeme. Je nazývána „Perlou Karibiku“, ale také je jedním z posledních států na světě, kde ještě přežívá komunismus a je tak pro mnohé symbolem všeho špatného, nesvobody a nedodržování lidkých práv...
Ale jak je tomu doopravdy? Jaká je reálná situace na Kubě viděna optikou návštěvníka, který nemíří na Varadero užívat si jako turista výhod zdejšího klimatu a služeb, aby se pak po návratu stál největším odborníkem na každé téma, které se Kuby týká. Přitom z turistického centra paty nevytáhl a španělsky dokáže říct, tak akorát: „Uno Cuba Libre, con mucho rum, por favor...“
Kubánský, tedy vlastně karibský komunismus je naprosto jiný než ten, na který se ještě někteří z nás dobře pamatují. V momentě, kdy zavítáte do Havany nebo na jiné místo na Kubě, které nežije jen a jen turismem, zůstane vám totiž rozum stát. A to i těm, co komunismus nikdi nezažili...
Osobně doporučuji začít vaši návštěvu Kuby po setmění. Přiletět v noci. Vzít si na letišti jako taxíka nějakého Žigulíka nebo Moskviče a ubytovat se v některém z luxusních hotelů, jako například „Meliá Cohiba“ nebo „El Nacional“, případně v některém z historických hostelů ve staré Havaně jako „Hostal de losFrailes“ a nebo zkusit některé ze soukromých ubytování u místních Kubánců. Ihned po vašem příjezdu a ubytování pak neváhejte a jeďte ihned na noční projižďku Havanou některým z amerických bouráků ze šedesátých let, které na Kubě po sobě utíkající Američani nechali. Při otevřených okýnkách, za velmi hlasitě puštěné karibské muziky a doutnajících oharků pravých kubánských doutníků, vám tento „komunismus“ začne připadat vcelku sympatický...
Na každém rohu sice potkáte policejní hlídku, která nikoho zbytečně neobtěžuje a je garantem něčeho, čeho si všimnete až mnohem později – naprosté absence kriminality. Jelikož na Kubu jezdím z jiného karibského ostrova - Dominikánské republiky, vím o čem mluvím a dostanu se k tomu někdy přístě. Naprosto úžasně totiž na vás zapůsobí to, že ještě ve tři hodiny v noci najdete ve městě několik míst, kde hraje živá muzika a je možné se takto se známými pobavit kterýkoliv den, nevyjímaje ty v týdnu. Následná procházka po centru osvětlené Havany za teplé karibské noci a obklopen kolem dokola domy a památníky, které na vás dýchají historií je opravdu něco nezapomenutelného...
Byl jsem na Kubě již několikrát a pokaždé si říkám, jak by to tady vypadalo, kdyby tady ještě nebo už zase, byli Američani nebo sem dosáhla prodloužená ruka té naší Evropské unie. Zda by atmosféra i samotní Kubánci byli takoví jako jsou nyní. Když s nimi totiž mluvíte, tak díky jejich vzdělání, které je nejkvalitnější v celé Latinské Americe a možná i té Severní, jsou si schopni uvědomit, přestože si na režim a Fidela také zanadávají, jaké výhody mají oproti obytelům jiných států v této oblasti. Při své inteligenci totiž dost dobře chápou, že nebýt Fidela, pravděpodobně by byli tam , kde jsou ostatní jejich sousedi – třeba právě Dominikánci, kteří sice žijí teoreticky již přes 40 let v demokratickém státě fungujícím na zdánlivě kapitalistickém systému, ale v mnoha oblastech jsou na tom daleko hůře než Kubánci.
Netvrdím, že není na Kubě třeba nic změnit, ba naopak, promyšlené změny především v systému soukromého vlastnictví by Kubě obrovsky pomohly...
Klid a ta zvláštní atmosféra, kterou na Kubě dnes ucítíte se tady ale nevzala jen tak a určitě ji po sobě nezanechali Američané tak jako svá auta. Ta pramení z něčeho úplně jiného a to ten, kdo Kubu poznal jen smažíce se na plážích Varadera nebo jako člen nějaké oficální návštěvy nebo mise, nikdy nepochopí...
Je pravdou, že poté co vyjde tropické sluníčko a rozehřeje svou silou okolí, tak prvotní nadšení trochu opadne. Neduh všech komunismů na světě – starost a zodpovědnost o prostředí, v kterém člověk žije, tedy údržba cest a budov jejichž fasády přímo pláčou nad tím, jak na ně všichni zapomněli je skutečně alarmující. I pod nánosem šedi zapomnění, ale každý ihned na první pohled vidí, že Havana je nádherná a zpoza každého rohu znějící kubánská muzika vás v tomto dojmu jen utvrzuje...
Havana je jak dívka nebo žena, zahalená v chudém šatu, bez šminek a módního účesu, ale možná právě proto tak okouzlující, bezprostřední a s nevšední mocí každému učarovat. A než vyšňořenou a make-upem poplácanou přetvařující se dámu, to raději tu ušmudlanou holku, která nemá sice bohatého strýčka Sama, který by ji jen rozmazloval hloupostni a učil ji si o sobě myslet, že je na světě tou nejmocnější a nejchytřejší. Po tom všem, co jsem na Kubě během mých návštěv viděl a slyšel, mi nakonec ten její dědula-komandant s vousy, špačkem doutníku v puse a chodící pořád v zelenkavé uniformě, až ta hrozný nepřijde...
A pokud jako daň za to, aby to tak zůstalo i nadále má být, že pár osob nazývajících sebe sama - disidenti, zůstaně ještě pár let v šatlavě, ať se tak stane. Na to, aby změnili režim a chopili se moci, je Kuby přece jen, velká škoda...
Doufejme tedy, že Kuba ještě na dlouho zůstane zemí, kde se zastavil čas... Pro dobro všech.
Příště: Touží disidenti jen po moci?
Další články autora |
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...