Svobodní a LGBT

Přišlo mi několik dotazů, jak se vlastně dnes Svobodní dívají na problematiku LGBT a na festival Prague Pride.

Uznávám, že postoj Svobodných vůči této věci je v poslední době poněkud nejasný, tedy alespoň na první pohled. Mnozí mohou být jaksi zmateni z postojů několika konkrétních členů, které byly prezentovány na našem webu nebo sociálních sítích.

Nicméně primární jsou ideologické principy, které se odvozují od našeho myšlenkového zaměření, z našich stanov i z našeho dlouhodobého politického programu. A ty mluví poměrně jasnou řečí.

Obhajujeme svobodu jednotlivce, tedy jako politická strana jsme pro malý stát, který nebude lidem zasahovat do života, a nebude regulovat soukromé vztahy mezi jednotlivci. Chceme právní řád, který bude obsahovat pouze to nejnutnější.

Z toho plyne, že nesouhlasíme s tím, aby byly formulovány zákony, které za prvé regulují soužití lidí, a za druhé uspokojují určité partikulární zájmy určité pevně vymezené skupiny lidí. Protože jsme pro politiku, která se striktně dotýká jen věcí veřejných. Soužití lidí není veřejná věc. Vztah mezi lidmi může dostatečně upravovat soukromá smlouva, vztah partnerů vůči státu a veřejným institucím upravuje v případě stejnopohlavních párů institut registrovaného partnerství, resp. požadavky těchto párů byly zavedením tohoto institutu uspokojeny.

Zavedení zákonné úpravy, která by dále upravovala soužití těchto párů je nejen zbytečné, ale znamená bobtnání legislativy, s čímž jako minarchisté nemůžeme souhlasit. Pokud bude legislativa sloužit nikoliv k úpravě věcí veřejných, ale k tomu, aby uspokojovala požadavky té či oné nátlakové skupiny, otvírá se cesta k totálnímu zaplevelení už tak nepřehledné legislativy dalšími a dalšími zákony, které zajistí pozitivní právo kohokoliv na cokoliv.

Jsme-li stranou, která hájí svobodu jednotlivce, nemůžeme souhlasit ani s egalitářským odůvodněním nutnosti zavedení institutu stejnopohlavního (nebo jakéhokoliv dalšího) manželství. Egalitářství je v principu kolektivistickým pohledem na společnost, a tedy v rozporu s myšlenkou svobody jednotlivce. Samotný fakt, že stát poskytuje nějaké skupině lidí jakési privilegium (tedy v tomto případě zákonný institu manželství, z něhož plynou jakási privilegia i jakési povinnosti), nemůže být důvodem pro to, aby takové privilegium bylo v zájmu jakési rovnosti před zákonem aplikováno na celou populaci.

Můžeme zpochybňovat nutnost toho, aby stát legislativně chránil rodinu a aby vůbec nějaký zákon o rodině existoval - to je z hlediska pravicové politiky, z hlediska práv jednotlivce i z hlediska individualismu naprosto legitimní, a racionálně bychom měli dojít k závěru, že stát nemá co strkat nos ani do manželství (dnes se kvůli ničení tohoto pojmu musí používat slovní spojení "tradiční manželství"). Pokud by existence nějakého privilegia byla sama o sobě důvodem pro to, abychom toto privilegium v zájmu rovnosti rozšířili na celou společnost, museli bychom souhlasit i s tím, aby stát přiznal starobní důchod studentům, a naopak statut studenta penzistům, atd. Což je absurdní, ale v souladu s iracionální egalitářskou ideologií. Jako pravicová strana samozřejmě s ničím takovým nemůžeme souhlasit, a jsme tedy proti egalitářskému odůvodnění nutnosti zavedení stejnopohlavního manželství.

Pravicová politika musí nutně stát na rozumu. Rozum, společně se svobodnou vůlí, je jediné možné odůvodnění existence práv jednotlivce. Abychom byli schopni pomocí racionální schopnosti dojít k poznání reality, včetně tak složitých abstrakcí, jako je např. svoboda nebo kapitalismus, potřebujeme k tomu objektivně definované pojmy. Pojmy jsou myšlenkovým konceptem, pomocí kterého popisujeme objektivní realitu, od jednoduchých objektů, které přímo vnímáme smysly, až po složité abstrakce.

Pojmy jsou vytvářené racionálně, na základě objektivně definované charakteristiky, nikoliv na základě nějakého subjektivního rozmaru nebo okamžité potřeby. Od racionální epistemologie vede cesta ke správné definici pojmů právo, trh či svoboda, a tedy k bezrozporné obhajobě svobodné společnosti (což by měl být cíl pravicové politické strany). Naopak od subjektivní, iracionální epistemologie vede cesta k pojmovému chaosu, který představují pojmy jako "sociální smír", "trvalá udržitelnost" nebo "veřejný prospěch". Pojem manželství má objektivní definici. Snaha legislativně tuto definici překrucovat a tento pojem tak zničit, není a nemůže být v souladu s myšlenkovými principy pravicové strany.

Jak důležité jsou pojmy a jak ničivým nástrojem je vytváření pojmových slepenců, ukazuje fakt, že i samotní pravičáci vlastně mnohdy dobrovolně přijali tezi, že manželství může být něco libovolného, a začali používat termín "tradiční manželství" či "tradiční rodina".

Na problematiku práv lidí s minoritní sexuální orientací či preferencí můžeme pohlížet pouze optikou práv jednotlivce. Příslušnost k nějaké biologicky nebo psychologicky definované skupině nemůže jejím členům dávat žádná práva navíc, nad rámec toho, jaká práva jsou vlastní každé lidské bytosti: tedy právo na život, svobodu, majetek a vlastní štěstí. Neexistuje však nic jako svoboda získat státem posvěcené razítko či privilegium a tedy nemůže existovat nic jako přirozené právo na manželství. Naopak však jako pravicová strana musíme zásadně nesouhlasit s tím, aby byli homosexuálové jakkoliv omezováni a perzekuováni. To se však v naší zemi neděje. Homosexuálům zde nic nehrozí. Pokud by se LGBT aktivisté skutečně zaměřovali jen na porušování práv homosexuálů v zemích, jako je Saúdská Arábie nebo Írán, nemohli bychom proti nic jako Svobodní nic namítat. Ve skutečnosti je však perzekuce homosexuálů v islámských státech něco, co LGBT aktivisté příliš neřeší.

Pochod Prague Pride je tedy nutno v tomto světle vidět jako nátlakovou akci, která má postupně donutit naše zákonodárce k uplatnění egalitářského pohledu na rodinnou politiku na jedné straně a nechat legislativně potvrdit zničení pojmu manželství a rodina.

Patrně se objeví námitky, že tento výklad postoje Svobodných vůči problematice LGBT, je neoficiální a není v souladu s postojem stranického vedení. To však vůbec nehraje roli. Výše formulovaná pozice je přímo logicky odvozena z našeho ideového zaměření a z dlouhodobého politického programu. Stranické vedení Svobodných se může změnit a také se v dohledné době změní. Myšlenkové principy však zatím stále ještě zůstávají pevně dané.