Jednou z dobrých zásad sociálního státu, aby zůstal státem prosperujícím je, že stát nemá nechat bez prostředku zajišťujícím občanu slušnou životní úroveň jen tomu, kdo si z objektivních příčin nemůže tato prostředky obstarat sám. Pdle mne je objektivní příčinou, kdy stát občanovi musí(!!) pomoci jen invalidita, dlouhodobá nemoc a stáří. Rozhodně není pro pomoc státu důvodem sociální nepřizpůsobivost, příslušnost k etnické minoritě nebo neodpovědný rozpad rodiny.

Jinak: To, že například někdo v automatech prohrál byt nebo dům, popřípadě se neodpovědně zadlužil tak, že o byt, či dům přišel a proto je na ulici, rozhodně není důvodem k tomu, aby mu stát nějak pomáhal. Pomoc takovým je vždy doménou privátní nebo církevní charity, nikoliv státu.

PS. Znal jsem člověka, kterému se rozpadla rodina a on propadl démonu alkoholu. Ocitl se na ulici, ale pak si uvědomil co se stalo, vyhledal odbornou pomoc a už nebydlí ani v ubytovně, ale má pronajatý byt a jako řemeslník si dost vydělává.

Ano, souhlasím s názorem, že být na ulici není ostudou, ale tragickou ostudou je, tam být dlouho.

Takové jehovistické myšlení, jen oni používají místo slova svoboda - Ježíš.

Podobny problem je i v Severni Americe...zde jsiu clanky o bezdomovcich v Toronte, Kanada:

https://globalnews.ca/tag/toronto-homelessness/

Protože jsem s bezdomovci přicházel hodně do styku, tak mohu uvést, že většina z nich odmítá pomoc a tento způsob života si zvolila a považuje jej za to nejlepší. Bezdomovci byli i v době komunismu. Buď se zavřeli do blázince a od 80 let je již VB nechával být. U nás v zimě stáli dole v přízemí v Prioru a ohřívali se u topení a protože za chvíli byl kolem nich smrad, jak v ratejně přijela, VB a vyhodila. Pak spávali v domech určených k demolici a nebo zalezli v panelácích dolu do sklepa. Prozradil je smrad a opět přijela VB a vyhodila je. Někteří z nich se živili sběrem.

Pokud chceme mít hodně bezdomovců, je potřeba následovat příkladu USA, ti jsou v tom fakt dobří.

Není ostudou ocitnout se na ulici, ostudou je tam zůstat.

Můžeme si vymýšlet a uvádět různé příklady kterak se tam člověk dostal a jak nemůže ven, např. ztráta zdraví bez kompenzace ze strany státu, ale obecně vždy platí, že bezdomovectví je životní styl a lidé takto přežívající si jej dobrovolně zvolili z více alternativ.

Přesně tak. Toto by si měli přečíst všichni, kdo se neustále snaží organizovat různé programy na PLOŠNOU pomoc v bezdomovectví. Plošná sociální pomoc je důkazem naprostého nepochopení situace, protože absolutně nepočítá s jednotlivcem, ale se skupinou, kde je jednotlivec pod rozlišovací schopnost "pomáhajícího" úředníka.

Jakákoliv pomoc má být dobrovolná, zacílená na konkrétního jednotlivce a hlavně - dotyčný o tu pomoc musí stát. Třeba tím, že sám přijde a o tu pomoc požádá.