Jak už to bývá v době kolem voleb, média jsou lačná po názoru nejrůznějších intelektuálních a kulturních autorit. Přiznám se, že jsem tyto výlevy v posledních týdnech spíše ignoroval. Soudím, že pozorněji tyto autority sledovat je tak trochu ztrátou času: stačí slyšet jednu, a okamžitě znáte i postoje těch ostatních. Proto jenom náhodou se ke mě dostal krátký rozhovor s autoritou ze všech nejuznávanější, s teologem a knězem Tomášem Halíkem, zveřejněný na serveru Česká pozice. A i tam mě zaujala vlastně jen jedna věta, krátká, ale dostatečně vypovídající jak o motivech samotného Tomáše Halíka, tak i celého kulturně-intelektuálního establishmentu, jenž se snaží udávat tón myšlení české společnosti.
"Děsí Vás nějaký subjekt?" zněla otázka serveru Česká pozice. Pan Halík odpověděl: "Ti, které pokládám za nejjedovatější - Hlavu vzhůru, Suverenita a Strana svobodných, se zřejmě do parlamentu nedostanou..." Zaměřme se jen na Halíkův vztah vůči Straně svobodných občanů. Koneckonců, po sobotním zveřejnění výsledků musel být pan Halík vyděšen k smrti - Hlavy vzhůru sice tragicky neuspěly, což jej muselo velice potěšit, zvláště kvůli jeho patologické nenávisti k Václavu Klausovi, ale Svobodní naproti tomu zaznamenali velice výrazný úspěch, dokázali, že nejsou žádným rychlokvašeným projektem, ale že získávají své příznivce poctivě a postupně, a lze očekávat, že v příštích volbách si je jich média nebudou smět dovolit tak ostentativně přehlížet, jako tomu bylo letos. Jestliže je vzestup Svobodných známkou jakési postupné renesance pravice v českých zemích, ruku v ruce s nástupem nové pravice v Británii a v Americe, má Tomáš Halík, jakožto principiální odpůrce svobody, jistě jistě čeho se obávat.
Je velice příznačné, že Tomáši Halíkovi ani v nejmenším nevadili v těchto volbách komunisté, o nichž bylo samozřejmě mimo vší pochybnost, že své pozice v parlamentu obhájí, a za jedovatou nepokládal ani Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, jejíž pozice se velice blíží neonacismu. A vlastně mu nevadilo ani Hnutí ANO, jehož myšlenka "firemního státu" nebezpečně připomíná fašismus. Panu Halíkovi totiž nevadí různé formy etatismu, nevadí mu silný stát. To, co Halík nenávidí ze všeho nejvíc a z čeho má největší strach, je svoboda jednotlivce.
Strana svobodných občanů je u nás dnes jedinou autentickou pravicí, jedinou politickou stranou, která je schopna principiálně obhájit svobodu jednotlivce před mocichtivým státem. Je též pravicí nekonzervativní, nestaví své ideje na žádném mysticismu nýbrž na racionalitě. Stejně tak nestaví obhajobu svobody na utilitarismu - na prospěšnosti pro širokou společnost, na funkčnosti pro trh, na efektivitě, ale na prostém, z objektivní reality odvozeném faktu: člověk, aby mohl dosahovat štěstí, musí být svobodný.
Halíkova pozice je samozřejmě zcela odlišná. Jako člověk nábožný je automaticky proti rozumu: odmítá jednu jedinou objektivní, smysly vnímatelnou a rozumem poznatelnou realitu. Je-li proti rozumu, odmítá lidskou schopnost poznat a vybrat si pro sebe z několika alternativ tu nejlepší. A proč by bytost, která se nedokáže rozhodnout správně, měla mít nějakou svobodu? A vůbec, proč by se vůbec lidská bytost měla rozhodovat pro sebe? Neměla by se raději obětovat pro vyšší cíle? (Slovní spojení "vyšší cíle" je proměnná, jíž dle libosti a svých představ naplní jakýkoliv mocichtivý diktátor.)
Tato pozice je v zásadě shodná s komunisty, s fašisty, s nacisty, s ekologickými fanatiky - prostě s kýmkoliv, kdo jako největší zlo vidí svobodu jednotlivce. Na první pohled je snad neuvěřitelné, že by svoboda Tomáši Halíkovi vadila více než komunismus, ale uvědomíme-li si, že filozoficky i duchovně stojí spolu s komunisty na stejné lodi, svým zbožštěním společnosti a neúprosné zákonitosti dějinného vývoje, pak je zřejmé, že by se nakonec s komunisty docela dobře shodl.
Koho vlastně Tomáš Halík asi volil? Ačkoliv v rozhovoru vyjádřil podporu Lidovcům, mohla to nakonec stejně dobře být i Top09 - elitářské uskupení sociálních inženýrů a regulátorů, kteří se snaží z pozice zdánlivé intelektuální a morální nadřazenosti vnutit lidem své vidění světa? Top09 je bezpochyby banda socialistů - ale nikoliv socialistů upřímných, kteří se ke svému myšlenkovému směru hrdě hlásí, nýbrž socialistů zbabělých. Přece jen, socialismus není cool a nehodí se k placce s Karlem v podobě pankáče. A protože socialismus není cool, jak nejlépe bojovat proti svobodě, než podporou zbabělých socialistů, kteří svou pravou tvář ukrývají za maskou pravice?
Nebo snad vhodil do volební urny lístek Strany zelených? Ano, ti nenávidí rozum asi nejvíc ze všech našich politických stran, protože rozum vede ke tvořivosti, a tvořivost mění jednou provždy přírodu kolem nás. Jenomže Zelení jsou spíše protikřesťanští, jejich mysticismus se ubírá poněkud jiným směrem. Má-li však pravdu Petr Hájek, který Tomáše Halíka pokládá za antikřesťanského satanáše, pak se jeho podpora Zelených jeví jako neméně možná.
Koho Tomáš Halík volil není však to nejdůležitější. Klíčové je, že Tomáš Halík je ukázkový příkladem vztahu filozofie a politiky. Nemůžeme popřít, že v českém kulturním a intelektuálním prostředí asi není, po smrti Václava Havla, větší autority, než je Tomáš Halík. Nemusí svá stanoviska nijak dokazovat nebo odvozovat, a co řekne, je pro mnoho lidí svaté - třebaže si ani nemusí uvědomovat, že slepě přejímají jeho názory, jsou jím ovlivněni, zčásti kvůli podvědomé touze po sepětí s elitou. Řetězec různých ovlivnění pak nemůže vést k ničemu jinému, než k podpoře myšlenkových směrů, které stojí proti svobodě jednotlivce. Všichni kašpárci, kteří s plackou Schwarzenberga-pankáče na klopě dávají na odiv svou "nezávislost", "kulturní a politickou vyspělost" a "pravicovost", jsou pouhými loutkami v rukou intelektuálů jako je Tomáš Halík.
Tomáš Halík si svou pozici bezpochyby uvědomuje. Jedná cílevědomě, ví, čeho chce dlouhodobě dosahovat: destrukce myšlení. Tím je daleko nebezpečnější než mocichtiví a všeho schopní politici, kteří usednou v parlamentu po právě uplynulých volbách.
Jestliže Tomáš Halík pokládá Svobodné za ty "nejjedovatější", mělo by to pro ně být tím nejlepším vysvědčením; známkou, že jdou správným směrem. Bohužel, politika je sama o sobě vůči Halíkům bezmocná. Politika je pouze důsledkem působení intelektuálů - opačným směrem tento vztah nefunguje. Sebelepší politická strana nemůže změnit intelektuální status quo společnosti. Může pouze získat čas pro intelektuály, obhájce svobody jednotlivce, kteří Halíky smetou z intelektuálního a kulturního výsluní. Pak teprve máme nějakou naději.
