Fridays For Reason #7: Unstoppable Global Warming

Stávkující studenti tvrdí, že bojují za klima. Ve skutečnosti tady však zuří zcela jiný boj: pravdy proti lži, rozumu proti iracionalitě, vědy proti politickým metodám, a v konečném důsledku svobody proti nesvobodě.

Tento boj probíhá už mnoho let - a bohužel jak ukazuje panující mediální humbuk kolem klimatických záškoláků, svoboda postupně podléhá jakési plíživé snaze o nastolení něčeho, co lze směle nazvat klimatickým komunismem. Svoboda umírá, protože pod vlivem politiky skomírá i věda, konkrétně tedy klimatologie, která může sloužit za učebnicový příklad toho, co se stane s celkem seriózním vědeckým oborem, začne-li sloužit partikulárním politickým zájmům a cílům.

Hysterická snaha umlčet ty vědce, kteří za změnami klimatu vidí jiné příčiny než průmysl a usvědčují klimatický panel IPCC ze lží a překrucování, tak trochu napovídá, v jakém stavu současná klimatologie je.

Vědců, kteří odkrývají omyly nebo zjevné lži IPCC je celá řada. Nedávno jsme si zde představili práci českého pedologa profesora Miroslava Kutílka. Někdo by mohl namítat, že jeho oborem zájmu byly půdy a nikoliv klimatologie jako taková. Dobrá, z početného zástupu klimaskeptiků můžeme vybrat vědce, který má ke klimatologii daleko blíže. Klimatickým alarmistům z IPCC asi nejvíce leží v žaludku profesor Fred Singer, narozený v roce 1924, fyzik, dnes emeritní profesor environmentálních věd na University of Virginia.

Už v 60. letech vedl klimaskeptické sdružení Science and Environmental Policy Project a v 90. letech se aktivně účastnil protestů proti Kjótskému protokolu. Společně s jiným významným vědcem, Frederickem Seitzem, bývalým prezidentem Akademie věd USA, shromáždil téměř patnáct tisíc podpisů vysokoškolsky vzdělaných američanů pod tzv. Oregonskou petici, která se vyslovovala proti klimatickému alarmismu.

Jednou z jeho knih je Unstoppable Global Warming: Every 1500 Years, kterou v roce 2006 napsal společně s dalším vědcem, Dennisem Averym, ředitelem Center for Global Food Issues. Autoři se zabývají především přirozenými faktory změn zemského klimatu a odkazují se zejména na tzv. Bondův cyklus, což je přibližně 1500 let oscilující perioda klimatických změn, pomocí níž lze vysvětlit např. středověkou i římskou teplou periodu a sedí i na současné teplé klima. Autoři samozřejmě reagují na Kjótský protokol, který podle nich nemůže mít na řešení klimatické změny žádný vliv, protože lidmi produkovaný objem CO2 je v součtu všech faktorů marginální. Ve skutečnosti IPCC nepřináší žádné důkazy o tom, že by současný růst teploty nebyl důsledkem periodických změn a že za ně nepřirozeně může člověk. Výsledky modelů nehrají roli - protože pozorování nám říká něco jiného.

Profesor Fred Singer je však jen jeden z mnoha vědců, kteří oponují tzv. klimatickému konsenzu o tom, že za oteplování mohou lidé. Všichni však mají jedno společné. Jsou soustavně umlčováni. Jejich práce je bagatelizována a běžný člověk, který se o problematiku globálního oteplování či změn klimatu, resp. o politické otázky změn klimatu sám aktivně nezajímá, se k ní nemá téměř jak seznámit. Zastánci skleníkové teorie mají očividně z něčeho strach.

Jestliže klimatičtí záškoláci volají po tom, abychom naslouchali vědcům a důvěřovali vědě, lze s nimi vřele souhlasit. V tom případě však musíme být poctiví a ne si vybírat ty vědce a jejich práci, která potvrzuje závěry, které jsme už stejně dávno přijali za své - tedy v případě ekologických aktivistů závěry, že člověk nemá právo využívat Zemi pro svůj maximální prospěch. Jestliže je vědec věrný řádným vědeckým metodám, je jeho práce relevantní. Naopak stavět vše na nepotvrzených teoriích, jako je skleníková hypotéza, která skutečně nebyla dosud potvrzena (a nezaměňujme ji se skleníkovým efektem - to je něco jiného), je  s racionálními vědeckými metodami spíše v rozporu.

Máme-li být intelektuálně a vědecky poctiví, nelze zamlčovat, že ohledně příčin změn klimatu v žádném případě nepanuje žádný konsenzus. Je naprosto nepodstatné, jak klimatičtí aktivisté vyčarovali číslo 96 %, jímž se zaštiťují, mluví-li o zástupech vědců, kteří souhlasí se skleníkovou hypotézou. A za druhé, je třeba mít neustále na paměti, že konsenzus není důkazem pravdy. I kdyby skutečně všichni vědci na této planetě věřili v platnost skleníkové hypotézy, stále to nic nemění na tom, že nebyla dosud prokázána, a že zde je bezpočet důkazů, které její platnost zpochybňují.

Na viděnou zase příští pátek.