Dnešní vykazovaná úroveň žití občanů ČR nebere v úvahu skutečnost jejího dosažení s pomocí státního dluhu ve výši takřka 2 bilionů CZK. Pokud bychom odmyslili investice v této částce, dostali bychom se na úplně jinou standard of living. Rovněž při odečtení skutečné pomoci EU, tj. rozdílu mezi naším příspěvkem a tím co čerpáme v řádech stovek miliard, by nás dále posunulo s životní úrovní ještě níž. Zde nutno připomenout, že značná část evropských dotací se rozkrade a neúčelně využije na nesmyslné projekty. Je otázkou, zda by náš stát mohl bez zadlužování a pomoci EU ještě fungovat.
Ani po posledních parlamentních volbách se nic nezměnilo. Pouze se prostřídaly zavedené strany a zadlužování a rozkrádání pokračuje vesele dál.
ČSSD jako nepřesvědčivý vítěz posledních parlamentních voleb nehodlá začít s úsporami v horních vrstvách politiky.
Několik příkladů:
- Neschopnost a neochota ustavit úspornou funkční vládu, ve které by byli politici s vysokým morálním kreditem a ne politici typu Sobotka, Zaorálek, Chovanec, Dientsbier, Herman apod.
- Neochota zrušit nebo omezit nepotřebné vládní a státní instituce, které si při současném zadlužení nemůžeme dovolit. Jako příklad uvádím Senát, duální úřady, Ústav pro studium totalitních režimů, Ústav pro studium korupce a rozkrádání po r.89 (pokud už byl zřízen).
- Zrušení financování politických stran.
- Snížení počtu poslanců, když už nám přibyli europoslanci.
Samotné tyto úspory by nás asi finančně nevytrhly, ale pak by i občané byli ochotni přijmout úsporné opatření vůči nim samotným. Proč má být stát požíračem peněz občanů, za které jim poskytuje nepříliš kvalitní služby.
Samostatnou kapitolou pak je neproduktivní PŽ (poslanecká žvanírna), kde mladý, nezkušený a nevýrazný Hamáček není schopen udělat si ve svém primariátě pořádek a soustřeďuje se hlavně na mačkání čudlíků u předsednického pultu. Všichni poslanci by rovněž měli brát stejný plat s výjimkou předsedy, aby je nebylo možno korumpovat funkcemi předsedů, podpředsedů a členů výborů a podvýborů, které jsou bohatě finančně dotované.
Zajímavé jsou rovněž plánované služební výlety do exotických zemí (Brazílie, Nepál, Bhútán, Senegal), kde hodlají pilně studovat parlamentní demokracii. Dle mého názoru by jim pro začátek mohly jako vzory demokracie posloužit Německo a Rakousko a až bychom je politicky a hospodářsky dohnaly, mohli by navštěvovat i vyspělejší a zajímavější země.
Díky politikům mají občané totální nedůvěru v budoucnost a ve stát, v němž bují korupce, podvody, mafie, kmotři a neodpovědní a neschopní politici.
Pokud ani po 25 letech nehodlají začít politici pracovat ve prospěch občanů, bude nutné revoluci dokončit. Tentokrát už ne sametově, ale s klackem v ruce.
