Jsem Jihočech. Budějčák

V tomhle městě jsem se narodil. V tomhle městě jsem vyrůstal, studoval a žil. Tohle jsou ty Budějce, kerý propíraj média v posledních dnech až kam.

Moje Budějce sou úžasný město. Žijeme tady v nejskvělejší plechovce na světě. Jo, plechovka, jsme konzervy, ale ta naše plechovka je skvělá. Máme rádi, když máme svý a na to se můžem spolehnout. Nic se u nás neděje, jen jednou za čas někdo někoho krocne a tělo se najde po letech na dně Římovský přehrady, to je všechno. Žádný násilí, o Římově slyšíme jednou za pár.

Všichni chceme z jihu vypadnout. Za něčim lepším. Jenže pak zjistíme, že se strašně rádi vrátíme domu a Budějce za nic jinýho nevyměníme. Že se máme vlastně nejlíp. Že je to nádhernej kraj, kerej nedokázal dodneška nikdo, ani komáři, úplně zničit. Že my si mezi sebou věříme, a to dost. Že si zajdeme do svý oblíbený knajpy, a jako že jich máme bandu u každýho baráku, najdem tam vždycky někoho známýho, i když jsme se s nim ňákou dobu neviděli.

Máme se rádi.

I statistiky říkaj, že nejmíň lidí z celýho Česka chce emigrovat od nás. Budějckej Majáles je nejskvělejší zadarmo dostupnej hudební festival. Máme nádhernou přírodu, vyjedu si jen pár kiláků kousek od Budějc a pořád se cítim krásně, jako doma. Páč Budějce jsou můj domov.

Vlastně se vodsuď ve finále nehnem.

Přídete k nám odjinsaď? Neuvidíte to všecko napoprvý. Ale my to jen nedáváme vidět na první polní, jinak sme soudružný.

Když je hezky, přiďte za náma na Sokolák. Minutu z hlavního náměstí. Zóna volnýho všeho. Dobrejch lidí až kam.

Dáte si s náma pikádor, čekuládu nebo cmundu.

Ty Budějce, kerý jsem donedávna znal, nevyměnim za nic. Z těch nezdrhnu a do těch se budu vracet jak maminčinej mazánek.

I když mám krapet jiný nářečí, než Budějčáci, páč žiju pár kiláků od Budějc. Třeba používám na rozdíl od rodilejch Budějčáků klubalku.

V těchhle Budějcích sem se narodil, žil, ňákejch pár let studoval a do těch se chci vracet.