Ani Lítačka, ani Opencard. Praha by měla začít odkoukávat

... a už za Béma bylo pozdě. Berme si příklad jinde v Evropě a nevyhazujme peníze za další slepé uličky.

Na to, v jak zbědovaném stavu jsme zdědili po komunismu veřejnou dopravu a jak rádi si z prostředků na ni pravidelně loupou různí kamarádíčkové, je mou veselou povinností konstatovat, že nyní vypadá o dost lépe, než by se dalo před lety vůbec odhadovat, a bude-li trend pokračovat, můžeme být optimisty.

Smyslem je ovšem stále se dostat z bodu A do bodu B; a nejen před sto lety, kdy veřejná doprava zažívala rozmach, ale i dnes si cestující čas od času musí stoupnout a držet se tyče. V tom žádný rozdíl není. A stejně tak se v drtivé většině měst za MHD tehdy i dnes platí. Ve chvíli, kdy začneme Prahu (mj. jeden z nejbohatších regionů EU) srovnávat s jinými metropolemi, jejich systémem placení a všeobecným komfortem užívání, rozdíl je občas pěstí do oka. Za peníze vyhozené bůhvíkomu se rozjela červená kartička, aby nahradila papírové kupony, jejichž příchod hrozí s každým výročím smlouvy, nyní má přijít její obdoba, byť údajně podstatně levnější. (A kdyby zkrachovala i ta, zpět k papírovým tramvajenkám...)

Londýn

Londýn je co velikosti, počtu obyvatel nebo ekonomiky s Prahou nesrovnatelný, nemá tedy cenu ani porovnávat počet linek, délky sítě čehokoliv a podobné statistiky. Co lze bolestivě podotknout je, že zatímco my se handrkujeme, zda vést na letiště metro nebo vlak, na Heathrow v Londýně jezdí pro jistotu obojí. Systém plateb Londýna v mnohém odkoukala například Plzeň, takže si nelze stěžovat, že v našich podmínkách nic podobného nejde.

Cestující si může pořídit Oyster card za vratnou zálohu L5, na níž si předem kupuje potřebné jízdné (označované jako Travelcard) přes internet nebo v automatech na důležitých stanicích. Pro turisty a nepravidelné návštěvníky je ovšem mimořádně praktická druhá možnost, kterou je bezkontaktní platební karta, která se jen přiloží ke čtečce při nástupu a výstupu, a poplatky za jízdu se cestujícímu strhávají z účtu následujícího dne automaticky tak, jako by si předem zakoupil pro něj výhodné jízdné s Oyster. Lze si zakoupit i papírové jízdenky, ty jsou ale řádově o libry dražší.

Platební kartou se dá zakoupit maximálně týdenní jízdné od pondělí do neděle, pro jiné dny v týdnu nebo delší časový úsek je již potřeba Oyster card. Jednotlivé jízdy závisí na počtu zón a použitých dopravních prostředcích, začínají na L1,50 za jízdu autobusem nebo tramvají, končí jízdou metrem přes všechny zóny v ranní špičce za L5,10. Denní jízdné v zónách 1-2, což je širší centrum, stojí L6,50, týdenní L32,40, měsíční L124,50, roční L1296. V zónách 1-6 (obdoba pražských zón P+0), což je celý Velký Londýn s 8,5 miliony obyvatel, včetně letiště Heathrow na periferii za den L11,80, týden L59,10, měsíc L227, rok L2364. Pro ilustraci, průměrná hrubá měsíční mzda v celém Londýně činí L2900.

Lisabon

Portugalsko je země ve všech měřítkách HDP, velikosti i počtu obyvatel srovnatelná s ČR, dovolím si tedy nyní i srovnat systém dopravy. Lisabon samotný má půl milionu obyvatel, i s ostatními přilepenými městy má celá metropolitní oblast 2,7 milionu obyvatel. Ve městě fungují čtyři linky metra, znatelně kratší, než v Praze, ale doplňované příměstskými vlaky s terminály na metru, fungujícími na podobném principu jako metro a s pravidelnými intervaly. Systém doplňují autobusy na předměstích a tramvaje v centru, u nichž se uvažovalo o úplném zrušení, ale kvůli kopcovitému terénu a turismu se několik linek zachovalo, a jezdí na nich tramvaje, které jsou téměř sto let staré, ale velmi dobře udržované. A mimochodem, metro jezdí na letiště.

Na každé stanici metra nebo vlaků a na jiných důležitějších zastávkách si cestující může koupit v automatu papírovou kartu s čipem Viva Viagem za 0,50€ platnou rok, nesoucí všechny výhody a nevýhody papíru a nízké ceny, nebo na specializovaných místech plastovou Lisboa viva card za 7€. Při jízdě metrem či vlakem (karta se přikládá ke čtečce u turniketů při každé jízdě při příchodu i odchodu) si lze u automatů koupit jednotlivé jízdy nebo si kartu přednabít a dopravce odečte adekvátní částku.

Hodinová jízda metrem nebo vlakem stojí 1,40€ při jednotlivých jízdách. Autobusy, tramvaje, lanovky a výtah do Starého města provozuje jiná společnost (lze však použít stejnou kartu) a jsou dražší (1,80, 2,85, 3,60 a 5€), pokud si však cestující kartu přednabije, dopravce poskytne malý bonus v řádu procent a každá jednotlivá jízda čímkoliv stojí jen 1,25€. Celodenní jízdné vychází na 6€. Jízdenka na týden nebo na rok neexistuje, na měsíc stojí 49,30€ pro zónu L1, což je půlmilionový Lisabon a blízké okolí, nebo 67,65€ za L123, celou rozlehlou metropolitní oblast Lisabonu. Pro úplnost, průměrná hrubá mzda závisí na konkrétní obci v aglomeraci, pohybují se od 1200 do 1800€ měsíčně, v samotném Lisabonu je to zhruba 1600€.

Curych

Ekonomické srovnání Praha s Curychem, největším městem Švýcarska, sice úplně nesnese, ale co do počtu obyvatel ano. Samotný Curych má 400 tisíc obyvatel, s aglomerací 1,3 milionu. Curych podobně jako Praha nebo Lisabon nachází v poměrně kopcovitém terénu, na kopcích se ale nenachází žádná významná zástavba, a tak je jeho aglomerace méně celistvá a rozlohou o něco větší, než v Praze. Curych na rozdíl od Prahy nemá metro, spoléhá se výhradně na systém příměstských vlaků S-Bahn, doplněný tramvajemi, popř. i trolejbusy a autobusy, přičemž na letiště jezdí jak tramvaje, tak vlaky...

Na každé zastávce (kromě několika autobusových na periferii) se nachází automat, v němž si cestující může koupit jízdenku po městě, na důležitějších zastávkách nebo na vlakových nádražích si lze koupit jízdenku na jakoukoliv zastávku ve Švýcarsku. Automaty přijímají mince (ne bankovky) nebo platební karty (kontaktní i bezkontaktní) a podporují kvůli jazykové pestrosti Švýcarska kromě němčiny a turisticky nezbytné angličtiny i francouzštinu a italštinu. V automatu lze koupit jízdenky pro jednotlivou jízdu, 24-hodinové jízdenky, přenosnou měsíční nebo roční, popř. si prodloužit platnost nepřenosné, psané na konkrétní osobu (je levnější, ale kvůli identifikaci se nejprve musí pořídit v kanceláři curyšského dopravního podniku). Některé jízdenky si lze koupit i přes mobilní aplikaci (zatím jen v němčině), kam stačí zadat jen číslo platební karty.

Krátká jízda do dvou kilometrů v Curychu stojí 2,60 Fr., hodinová jízdenka 4,30 Fr., celodenní 8,60 Fr., měsíční osobní 84 Fr., měsíční přenosná 94 Fr., roční osobní 756 Fr. a roční přenosná 846 Fr. Curych samotný je však sotva třetina celé metropolitní oblasti, v níž je navíc zónování divočejší než obvykle v jiných evropských městech metodou slupek cibule od centra k předměstí, namísto toho každou zónu tvoří prakticky jakákoliv větší obec a její okolí, například za jednu cestu kolem jezera cestující projede dvanácti zónami. Curych a Winterthur (dvě největší města v síti ZVV) se počítají jako dvojitá zóna a dvojnásobné jsou v nich i ceny. Pro jízdu na letiště jsou třeba tři zóny (hodina 6,60 Fr., den 13,20 Fr., měsíc 124/138 Fr., rok 1116/1242 Fr.), pro jízdu z okraje metropolitní zóny do Curychu alespoň čtyři nebo pět. Jízdné v celé síti (kanton Zürich s 1,5 mil.obyv.) pro šest a více zón stojí 16,80 Fr. na dvě hodiny, 33,60 Fr. na den, 240/269 Fr. na měsíc a 2160/2421 Fr. na rok. Naštěstí je však plánek zón nalepený na každém jízdenkovém automatu a automaty samotné jsou uživatelsky velmi přívětivé, takže nespletou ani turistu. Průměrná hrubá mzda rovněž závisí na obci, pohybuje se od zhruba 6000 Fr. do zhruba 8400 Fr. v Curychu, ve Švýcarsku si ale daně určují i kantony a obce a jelikož je radnice v Curychu dlouhodobě silně levicová, má Curych ze všech zmíněných měst i nejvyšší zdanění.

(Všechny uvedené ceny jsou pro dospělého bez speciálních slev uvedených mimo tarifní ceníky.)

Možnosti jsou. Jen je využít

Výčet je dostatečný, aby si z něj mohla Praha vzít příklad a nezkoušela za miliony až miliardy další slepé uličky. Jednoznačným trendem je používání platebních karet, ideálně bezkontaktních, s nimiž člověk nemusí tahat další krámy v peněžence. Totéž platí o mobilních aplikacích, navíc dnes má kromě nejnižších modelů každý telefon NFC čip, nebylo by tak třeba vymýšlet další karty. Papírové jízdenky z ohledu na starší generace zatím pravděpodobně nezmizí, ale je důležité nastavit trend a vnést do placení za dopravu určitý komfort a inteligentnější systém. A nakonec, pokud by se systém osvědčil, mohl by se rozšířit do celého Česka a cestující by s jedinou kartou, klidně i jen jeho platební, mohl jet kamkoliv potřebuje.

Platební kartu při cestování lze dnes totiž využít jen na asi třiceti automatech v celé Praze a momentálně se zavádí na jedinou autobusovou linku (na letiště). Mobilní aplikaci na jízdenky mají třeba České Budějovice, Praha zůstává jen u SMS.