... krátce o mazlení s dětmi, nic ve zlém k mužům...
Osud tomu chtěl, že žijeme v Evropě, která je již po celá staletí společností s patriarchální strukturou. Když se dívám do historie, nacházím v přechodu od matriarchátu na patriarchát i změnu v postoji k dětem. Velký vliv na vychovávání dětí měla zejména ve středověku církev, jejíž představitelé byli samozřejmě muži a těm ležela v rukou i správa státního zřízení a funkcí rodiny. Stejně tak i knihy o péči o děti psávali muži, jako např. tu první z roku 1565 od Simona de Vallambert. Matkám se radilo dětí příliš nedotýkat, balit je po dlouhé měsíce těsně do plen a podobné hlouposti studeného odchovu.
Zvětšující se práva žen dávám do úzké souvislosti také se změnou nazírání na práva dětí a na změnu postoje k nim. Mnoho sociologů do dob kolem konce 18.století řadí rozvoj mateřské lásky, já bych to nazvala spíše "návrat mateřské lásky do křesťanského světa". Až ve 40.letech dvacátého století, objevil psycholog René Spitz na základě výzkumu mateřské deprivace, že mateřská láska je nejdůležitější součástí péče nutné pro přežití dítěte. Dítě se nám čím dál rychleji vrací z pozice mužského, božského majetku do rukou ženských principů a k jeho přirozeným, téměř animálním aktivitám s matkou spojených. Jako je kojení, mazlení, masáže...
Z mnoha jiných kultur k nám přichází i potřeba návratu dotyků do rituálů rodinného života. Matky své děti masírují a nosí všude s sebou na těle v Nigerii, v Ugandě, umění masáže se v Indii předává z matky na novopečenou matku a považuje se za posvátné, masírují ženy na Bali, na Fidži, Maorové...
Masáže se i naší historií táhnou sice po staletí, ale jejich význam cítím spíše rekonvalescenční. Jejich důležitost a důležitost blízkosti doteků matky pro celou psychiku dítěte vůbec, byla do nedávno minulé doby v "moderním světě" opomíjená. Přestože je dotek důležitým přenašečem emočního náboje ( na tomto principu pracuje síla změn psychiky v davu), takže ním můžeme miminko uklidnit, naladit na svou vlnu (pozor na vlastní psychickou nepohodu) a vyjádřit lásku. Jako smysl se rozvíjí nejdříve a velmi intenzivně a měl by být maximálně stimulován. Je nedílnou součástí komunikace ( haptika) a my přeci chceme s dítětem umět dobře komunikovat čili se ho také dobře dotýkat.
Ač si budeme říkat, že žijeme ve vyspělých zemích, měli bychom se občas něco naučit i od zemí rozvojových. Ano, v Africe nalezneme hlad a bídu, ale u domorodých kmenů jen málokdy najdeme matku vystresovanou ze zlobivostí a trucovitostí své ratolesti. Samozřejmě, že se na tom podílí více složek, na které se mrknu v článku jiném.
Naštěstí, globalizace se projevuje místy i kladně. Máme tak možnost si tuto naši chybu uvědomit a všechny se můžeme mazlení, masáží se svými dětmi naučit a obnovovat naše další přirozené instinkty v péči o ně.
