Pravá. Naše. Vesnická
Tak jsme měli u nás na vsi zábavu. Pravou vesnickou. V místní Sokolovně. Všechny divoženky i ostatní ženky ze vsi oholily nožky, sbalily chlebíčky a lahev vodky do tašky, neb není nad samozásobení, manžela do podpaží a vyrazily trsat.
Zábava to byla veliká. Šak je taky jen párkrát do roka. Kapela složená ze dvou osob hrála a zpívala falešně, zato ostošest a s citem. Ono to každému bylo jedno, my si toho Hrobaře umíme odzpívat sami. Ještě víc falešně a ještě víc s citem. Sláva hned na začátku najel na vlastní cover verze písniček, jejichž text se, jak jsem stihla v tom kraválu pochytit, vesměs zabýval tím, kdo koho vojede, případně koho vojede sám Sláva. Šlacha vytáčel v kole všechny ženský ze vsi, až jim copy ke stropu lítaly, a taky Škubánka, který sice vůbec není ženská, ale je malej, lehkej a dobře se s ním hází.
Skupinka nás asi deseti ženských se hned od začátku trhla a jela si po své lajně. Ono s chlapama se totiž nedá chlastat. Chlapi jedou v čistý vodce a velkých panácích, to by jedna byla tuhá do hodiny.
První závažný problém nastal kolem půlnoci. Došlo pití. Mařenka nemilou situaci řešila s barmankou. Vždyť předem hlásila, co my, divoženky ze vsi, budeme pít. Barmanka jen krčí rameny. Nakoupila čtyři lahve. Myslela, že to bude stačit. No, nestačilo. Následovalo přetěžké rozhodování. Zda přestat pít (zamítnuto všemi hlasy), jít někomu domů vybrakovat bar (moc daleko, moc zima), přejít na „zelenou“ (ale fujtajbl) nebo co. Matně si vzpomínám, že zvítězila možnost „nebo co“ ale už si zaboha nevzpomenu, co to bylo.
Zato si vzpomínám jak kolem druhé hodiny ranní padl návrh „jít trošku na vzduch, ať si pročistíme hlavu“. Potácely jsme se kolem rybníka na návsi a Mařenka zavěšená do mého předloktí kňourala: „Ne-ne-ne-nechápu, jak to, že je mi taková zima, když mám v sobě tolik nemrznoucí směsi.“
No zkrátka, zábava se vydařila. Mohutně. V půl páté ráno se účastníci potáceli domů, každý se svou náloží. Jistá dáma vlekla svého muže domů do postele a byla ráda, že jí cestou nepozvrací záda. Jinou dámu zase vlekl domů na zádech její manžel a byl rád, že to nedopadlo hůř, neb jeho žena nikdy nepije. Jedna divoženka si přečetla svých obvyklých pět esemesek od zoufale zamilovaných mužů ze kterých nic nekouká a byla ráda, že odolala pokušení jim odepsat. Starosta ráno bude zařizovat úklid bordelu po opilcích a bude rád, že to neodnesly žádné památky. A Punťa od sousedů zalezl do boudy a byl rád, že se to protentokrát obešlo bez petard. Jediný, kdo bude zítra nadávat, bude Šlachova žena, až mu bude masírovat bolavá záda. Ale taky jen tak trochu, aby ji nikdo neslyšel. Šak zábava je jen párkrát do roka.
