Ráno v Kauflandu

Cestou z noční služby jsem dostala hlad. Zastavila jsem se v Kauflandu v pekárně. Maje na sobě cyklistické oblečení a apartní čepici alá Křemílek a Vochomůrka, vstoupila jsem do obchodu.

K mému překvapení jsem se stala okamžitě středem pozornosti jednoho ze zákazníků. Na celý vestibul Kauflandu začal vykřikovat: "Jé paní, Vy máte ale krásnou čepici." Slečna, která dělala doprovod onomu mladému muži se jen omluvně usmála a dodala: " Nezlobte se, on je jen trochu opilej."

"Pani, ale fakt ta čepice je skvělá, taky boty máte krásný a to kolo, to kolo je fakt super." Pani Vy asi budete cyklistka, že jo?", nenechal se umlčet muž a hned mi ukazoval svoji čepici, že má v podstatě také podobnou, s takovým "ocasem" vzadu.

Fronta na pečivo postupovala.  Ranní zákazníci se jeden po druhém otáčeli, prodavačky podivně zahlížely na mě, co se to po ránu děje před jejich pultem. Na scénu vstoupil další mladý muž. Začal obdivovat moji čepici. První mladý muž mi nabídl, že mi něco koupí, protože si to prý zasloužím, když mám tak pěknou čepici a ať si tedy řeknu, co chci. Druhý mladý muž se zaměřil na moje kolo, dozvěděla jsem již po druhé v 6:10 hod, že mám supr kolo a supr čepici. Všimla jsem si, že se snaží najít ještě něco dalšího, co by mohl obdivovat, když si mě tak nápadně prohlížel. Zbývala bunda, rukavice a batoh, pomyslela jsem si v duchu.

Muž č.2 šeptá cosi muži č. 1, ten nahlas pronáší : "No hele zadeček jsme ještě neviděli, myslíš, že ho má taky tak supr?" Prodavačka se mě ptá co si přeji. Mladík ji skáče do řeči, že mi chce něco koupit, ale, že jsem se ještě nevyjádřila, co přesně chci. Nejraději bych odjela přímo z obchodu na kole pryč, ale měla jsem fakt hlad a tak jsem oběma mužům sdělila, jestli se náhodou nezbláznili a zároveň mi to celé přišlo k smíchu.

První mladík si objednal pečivo a neustále mne pobízel, že si musím něco vybrat. Prodavačka ztratila trpělivost a inkasovala od něho peníze.: "Osumdesát osum korun to bude", " Ty vole, tolik?" "To kdybych věděl, tak sem ani nelezu", dodal obdivovatel mé čepice, mých bot a  kola.

To už jsem se smála nahlas." No, nesmějte se pani, fakt máte úplně super čepici, já na Vás budu celej den myslet, abyste to věděla, jo." "Pani, jste z Boleslavi?" "Počkejte, kam jedete?"

Zamávala jsem oběma ctitelům a jela zvesela domů. Věřili byste, že tahle story se může stát ráno v 6:10 v Kauflandu?

Přeji všem úsměvný den a mějte pod čepicí!