Všichni to dobře známe. Ráno, když nám zvoní budík, tak si říkáme, že si ještě pět minut poležíme. Obvykle se to protáhne o nějakou tu minutu déle a do práce doslova přiletíme „za pět minut dvanáct“. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu těch 5 minut vnímáme. Možná by nám k tomu Albert Einstein řekl své, kdyby byl mezi živými…
Sedím na hodině teorie v autoškole. Vyplňuji na počítači asi už 159. testovou otázku. Bolí mě pravé zápěstí od toho neustálého klikání myší. Au! Málem si z toho “uženu karpální tunely“. Jen si zkuste půl hodiny v jednom kuse klikat myší, také by Vás ta ruka bolela! Chvíli si oddechnu a dám si pauzu.
Kolega spolužák přestal také klikat. Upřeně hledí na monitor počítače a i slepý by poznal, že se nad něčím hluboce zamyslel. Kouknu spolužákovi nenápadně do karet. Ejhle, řeší poslední testovou otázku týkající se zdravotnické přípravy. To je přesně moje parketa, konečně zúročím léta praxe na záchrance…..
U poraněného, který normálně nedýchá, nastávají nezvratná poškození mozku do: 5-ti, 10-ti, nebo 20-ti minut?
„Dejte tam do pěti minut, to je správná odpověď“, snažím se ukončit spolužákovo trápení nad pro něho zjevně neřešitelnou otázkou.
„Tak málo????“, vytřeští na mne své modré oči. Blond dredy spoutané čelenkou z bavlněného šátku se na jeho hlavě ještě více naježí.
„Jo, je to fakt pět minut. Vím to“, začínám litovat mé ochoty pomoci bližnímu svému.
„No, když myslíte?“ „Ale stejně se mi to zdá nějak málo“ „Vy s tím snad máte nějaké zkušenosti?“, nenechá se dredař jen tak odbýt.
Odpovím stručně, že mám.
Dredař si mne sjede od hlavy k patě a dodá s lišáckým úsměvem:“Je vidět, že máte určitě o hodně víc i jiných zkušeností.“ Naší počínající, téměř filozofické diskuse si všimne lektor. I on položí dotaz:“Máte tady nějaký problém, nevíte si s něčím rady?“
Dredař hbitě odpovídá:„No, tady paní vedle říká, že mozek se poškodí do pěti minut, ale mně se to nějak nezdá.“ „A taky řekla, že s tím má zkušenost“, dodává s patřičným despektem a úšklebkem.
Lektor se zřejmě dobře baví naší „nezávaznou“ konverzací. Naštěstí mne v tom nenechal. „To víte, že je to těch pět minut a být Váma, tak si to pořádně zapamatuji, protože na zkouškách Vám nikdo radit nebude!"
Dredař se ještě chvíli snaží o odpor a argumentuje tím, že není žádnej doktor.
Klikáme dál, klikáme dalších pět minut. Lektor věnuje zvýšenou pozornost dredařovi, který tvrdí, že není žádnej doktor.
Když ne doktor, tak by mohl být dobrej řidič….?
„No, ale to snad nemyslíte vážně, že ne?“, pronese tak trochu výsměšně lektor na dredařovu adresu.
Opět nahlédnu do karet spolužákovi. Řeší otázku, která zní takto: Co musí mít řidič motorového vozidla u sebe?:1/ sluneční brýle 2/reflexní vestu 3/ řidičský průkaz
Dredař vybral reflexní vestu! Tak a to už jsem nevydržela a musela se začít chechtat na celé kolo.
„No a co?“ Vesta se přece musí vozit, ne?, dodává dredař a rozhlíží se vítězoslavně po učebně.
Použiji dredařova slova:“Já teda nejsem žádnej doktor a nejsem ani policista, dokonce nejsem ani Einstein, ale vím, že každý řidič motorového vozidla musí mít při řízení u sebe řidičský průkaz!“
Přeji všem hodně štěstí na cestách! Nezapomeňte si řidičák a myslete na těch pět minut!
