Jak jsem se nestala milionářkou

Před časem mne v TV zaujala krátká reportáž. Jednalo se dražbu majetku jistého podnikatele. Celá akce byla zakončena milionovým vydražením obrazů Antonína Procházky. V duchu jsem si říkala: " Hm..to si tedy někdo žije."

Už léta mi doma na stěně visí " nějaký" obraz, lépe řečeno zátiší s květinami a ovocem. Obraz je opatřen podpisem a letopočtem. K mému nenadálému údivu jsem zjistila, že autor je A. Procházka, letopočet 1946.

Nikdy jsem tomuto dílu nevěnovala zvláštní pozornost, brala jsem ho vždy jako součást interieru, nejprve v bytě mé babičky, nyní v mém.

Musím přiznat, že jsem znejistěla. Začaly mne napadat myšlenky typu: Jsem majitelka drahocenného díla? Potencionální milionářka? Ukrývali jsme snad po desetiletí doma poklad? Je autorem opravdu ten Antonín Procházka?

Pátrala jsem v hloubi internetu, projížděla stránky všemožných aukčních síní, antikvariátů, životopisy slavných. Držím se hesla, že naděje umírá poslední...proč bych i já nemohla být dítětem štěstěny?

Mé naděje a očekávání se rázem rozplynuly. Výše zmíněný autor odešel z  tohoto světa na věčnost  r. 1945, avšak můj obraz pochází z r. 1946.

Nevím, kdo je onen záhadný A. Procházka? V podstatě nevím, jestli je to opravdu Antonín, či Alois a nebo Alexandr?

Milionářkou jsem se tedy nestala. Záhada obrazu stále neobjasněna.