I am dreaming of a white Christmas

Miluji tento vánoční song a "miluji" jazzmana Vladimíra Kerndla. Jeho nádherně  zastřený hlas mi právě  zní ze sluchátek..."I am dreaming of a white Christmas." Bude to už téměř rok, co jsem byla na jeho koncertě, bylo to loni v prosinci.....

s Big bandem M. Wollmanna

Jak tak poslouchám jeho swingové evergreeny, vzpomněla jsem si na okamžik, kdy jsem tohoto charismatického muže viděla úplně poprvé.

Bylo to cca před 10.  lety na vystoupení s Big bandem M. Wollmanna v divadle v Mladé Boleslavi. Byla jsem tehdy pozvána mým otcem na  koncert. Spolu s dalšími zpěváky tam vystupoval i jakýsi Laďa Kerndl. Podotýkám před deseti lety v naší republice neznámý to zpěvák.

Sotva vešel na scénu a spustil New York, New York a nebo My Way, zůstala jsem v němém úžasu. "Kdo to je? Kde ho sebrali? Kde se tady vzal?", říkala jsem si v duchu. Okamžitě si získal mé sympatie.

Plna dojmů jsem přišla domů a chtěla vyprávět o tom úžasném, elegantním, charismatickém pánovi, co tak nádherně zpívá. Byla jsem zklamána, vyprávět jsem sice mohla, nikdo však nevěděl o kom je řeč. Po pár pokusech "obtěžovat" tím mé kamarádky a přátele jsem to vzdala.

Radost mi po nějaké době udělala babička, když mi oznámila, že "HO" viděla v televizi a že mám tedy pravdu, že je to fakt sympaťák.

Uplynulo deset let a onen muž je dnes právem nazýván českým králem swingu a českým Frankem Sinatrou.

Možná si říkáte, proč teď o tom píšu? Píšu proto, že díky písni "White Christmas" jsem si vzpomněla na další setkání s mým "idolem".  Bylo to před rokem právě v tento předvánoční čas.

Tehdy jsem si za poslední peníze, co jsem měla s sebou,  zakoupila na jeho koncertě  CD a knihu. Jako správná fanynka jsem si stoupla do řady a čekala, až na mě příjde řada a napíše mi věnování. Byl jako vždy oblečen do luxusního černého obleku s krásnou kravatou. Zdvořile se mě zeptal, jaké jméno má napsat do knihy jako věnování.  Řekla jsem, že jsem Alice.

 Podíval se na mě a já dodala, jsem Alice W. Chvíli se zarazil, přestal psát a pak řekl: "Počkejte, chcete mi snad říct, že jste dcera Michala s kterým teď vystupuju?" "To je tedy divný, on se mi vůbec nepochlubil, že má takovou dceru", dodal.

Poděkovala jsem za podpis a zmizela v hledišti. Splnil se mi můj "tajný" sen vidět mou hvězdu tzv. "z blízka". Jenomže pánové to asi spolu po té probírali. Pan Kerndl se zřejmě divil, kde se najednou vzala dcera jeho známého atd atd. Po představení jsem zašla do restaurace a ejhle hned si ke mně přisedl otec a vzápětí pan Kerndl.

Bylo to příjemné setkání. Trochu jsem byla nervozní, protože po 10. letech  mého tajného obdivu teď seděl "ON" Laďa Kerndl přímo proti mně u stolu. Nevím, jestli to někdo z Vás dokáže pochopit? Přemýšleli jste někdy o tom, kolik lidí během Vašeho života Vás nějakým způsobem osloví? Nemusíte o nich ani nic vědět, stačí když se objeví a je to! Tak takhle jsem to cítila já.

  Na toto vyjímečné setkání si  možná vzpomenu i za pár let, právě v tomto předvánočním období a budu si tiše prozpěvovat spolu s Vladimírem Kerndlem "I am dreaming of a white Christmas."