Čarodějná kuchyně

Čarodějnicí se žena nestává, čarodějnicí se žena rodí. Ne jinak tomu je i u mne. Narodila jsem do rodiny  plné čarodějek.

Moje prababička vykládala karty. Seance se odehrávaly v tehdy naší prostorné kuchyni. Bylo to v době, kdy ještě kuchyně bývala srdcem a ústředním děním domu či bytu.

U velkého stolu v naší kuchyni si dostaveníčko dávali známí a přátelé mé babičky a maminky, převážně lidé z divadelního prostředí. Pochutnávali si  na černé kávě a bramborových plackách. Zmíním zde jméno Raula Schránila, někdejší hvězdu stříbrného plátna, elegána nejen ve filmu, ale i v soukromém životě. Já, v té době 3-leté děvče jsem jen přihlížela věšteckému umění mé prababičky a sledovala mnohdy překvapené výrazy na tvářích těch, kteří si nechali vyložit. Jak už to bývá, když někdo umí, nepotřebuje reklamu. V naší kuchyni bylo stále rušno, každý den nová návštěva, stále dokola zněly otázky: " Jak to bude s mým přítelem?....mám dát přednost práci v Praze?, učinil jsem správné rozhodnutí, když..."

Po smrti mé prababičky převzala kartářské veslo moje babička a časem i moje maminka. V uších mi zní část výkladu:" Na srdci, v hlavě, o čem nevíš, co se dozvíš, po čem šlapeš. Pro tebe, pro něj, pro štěstí a do domu."

Samozřejmě i mě lákalo kouzlo výkladu, touha odhalit budoucnost. Chtěla jsem to ale dělat jinak a po svém. Po revoluci se otevřel trh a byly k dostání knihy s esoterickou tematikou. Okamžitě jsem se dala do studia a skoupila téměř každou knihu a pořídila sbírku vykládacích karet. Vyzkoušela v praxi i pár zaklínadel tzv. magie lásky ve snaze okouzlit nejednoho pohledného mladíka.

Nebyla jsem si však jista, jestli dělám vše tak, jak mám. Dostala jsem skvělý nápad. Objednám se u renomované kartářky na výklad a podívám se, jak to chodí jinde. Nezůstalo u návštěvy pouze jedné vědmy, časem jsem svůj seznam rozšířila o další a další a další. Tu jsem zaslechla o nejslavnějším psychotronikovi, tamhle o cizince, co věští budoucnost z lógru. Pokaždé to bylo jiné, jiné kulisy. Někde hořely svíčky, jinde vonné esence, ale samotný výklad byl de facto podobný tomu, který jsem znala z naší kuchyně...ne nadarmo se říká: "Všude dobře, doma nejlépe."

Čas běžel a mně se dostala do rukou kniha od jakési Sandry, titul zněl: " Já čarodějka" a " Čarodějné rituály". S podivem jsem zjistila po přečtení obou knih, že autourkou je dcera výše zmíněného Raula Schránila, která žije v Mnichově, je majitelka čarodějnického obchodu a provozuje živnost čarodějnice. Má mnoho klientů po celém světě.

Zatoužila jsem tuto ženu poznat osobně a požádala mou babičku, jestli by se mohla spojit se svým starým známým a zprostředkovat setkání. Zasáhly nečekané události, jak už to u smrti bývá, přichází tehdy, kdy sama uzná za vhodné. Zkrátka nebylo se spojit s kým, telefon marně vyzváněl.

Nevím přesně, jestli to byl osud? Vnímala jsem to tehdy tak, že ještě nepřišel ten správný čas a pokud se něco má stát, tak se tak stane i kdyby člověk nechtěl....a vypustila to z hlavy.

Dala jsem si však jeden malý soukromý úkol. Až jednou budu v Mnichově, najdu ulici Baierbrunner Strasse 2. a nechám si věštit.