Alkohol, otec a 10let mezi námi
www.darkdrawings.net/delirium.html
Za pár dní se mi zdál sen. Setkala jsem se s otcem – respektive se svým synem jsme se setkali s mým otcem. Vyčítal mi, že jsem mu ho neukázala dřív a já se snažila být korektní a říkala jsem: „Řekni dědovi čau.“ Bylo to bolestné, bylo to stresující a ráno jsem se vzbudila s nepříjemnými pocity.
Znamená to něco? Mám se tím zabývat nebo to mám nechat plavat? Proč ty divné pocity? Proč na to myslím? Proč to můj mozek vůbec vygeneroval? Co jsem viděla, slyšela den před tím? Otázky letí hlavou, ale nechat to plavat prostě nejde.
Tak proč jednoduše nezvednout telefon? Nezajet na návštěvu?
Neviděla jsem otce víc jak 10 let. Nevím, jak vypadá. Nevím, co dělá. Nevím, kde žije. Nevím, jestli žije.
Nemám na něj kontakt.
Obrazy víří – ale svět se zastavuje – vracím se do minulosti.
Můj otec – despotický, dominantní, výbušný, pro ránu nikdy nešel daleko. Můj otec – změněný alkoholem, závislá troska, která schovává lahve s alkoholem (pod polštář, do skříní, do kotelny pod uhlí, do mezer na gauči). Můj otec křičící celou noc, bouchající na zamčené dveře pokoje, nadávající. Můj otec spící v obývacím pokoji s cizím chlapem v jedné posteli a jeho psem. Můj otec atakující mého přítele v domnění, že je milenec mé mámy. Můj otec opakovaně se léčící v léčebnách. Můj otec v Bohnicích ploužící se u zdi jako zvířátko, hltající chleba a pomazánku. Můj otec klečící na kolenou v hospodě a žebrající o peníze na panáka. Můj otec slibující, že teď už je to naposledy. Můj otec ve výkalech ve vaně, v obývacím pokoji. Můj otec v křečích na zemi v epileptickém záchvatu. Můj otec v nemocnici po těžkém úraze předního mozkového laloku.
Můj otec – ten, kterého jsem jako malá holka milovala, ten, kterého jsem se bála, ten, kterého jsem nenáviděla, ten, od kterého jsem se nechala ponižovat, ten, kterého jsem chtěla zachraňovat a ten, kterého jsem se vzdala.
Jenže, co teď? Jemu bude příští rok 60 let. Já jsem dospělá ženská, mám svou rodinu, mám syna… Možná je čas zavolat si a říct si něco jako: „Ahoj, jak se ti vede? Mně se daří…“
A tak sháním kontakt na otce. A posílám mu sms: „Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jak se ti daří. A taky ti říct, že mám syna, teď už 17 měsíců, je modrooký a blonďatý. Lea.“
Několik dní žádná odpověď. Nijak zvlášť se tím nezabývám, prostě jsem tohle chtěla udělat, tak jsem to udělala. Teď je to na něm. A pak jeden den zvoní mobil a na něm volající „táta“. Čekám návrat dětské paniky, strachu, nervozity – nic z toho se neděje. Zvednu telefon, jsem klidná (ve vztahu k otci jsem tenhle pocit za posledních 20 let nezažila). Říkám: „No,Lea.“ „No, ahoj, tady táta.“
Teď teprve se dostavil zmatek – to není jeho hlas! To není on. Kdo to je? A tak zkouším: „Jsi to ty, špatně tě slyším.“ A znovu se ozve: „Jo, tady táta.“ Přijímám fakt, že jeho hlas zní staře, divně, unaveně, šišlavě… Vysvětluje mi, že nepsal sms, že tomu „moc nehoví, není to jeho šálek kávy“. A čekal, až bude mít volno, aby zavolal. Cože??!! Můj otec neumí posílat sms? Vždyť je to ten velitelský chlap, co pořád čte noviny, cestopisy a populárně naučné knížky. Ten chlap, kterého jsem přes všechno považovala za sečtělého, s přehledem o politickém dění, s širokými všeobecnými znalostmi. Hovor pokračuje. Má se „přiměřeně svému věku – když by se ráno vzbudil a nic by ho nebolelo, bylo by to špatné, už by byl mrtvý“. Snaží se o spisovnou řeč, snaží se, aby budil dojem, že mu to pořád pálí…je mi smutno. „Potřeboval bych vyhrát ve sportce tak 200 tisíc a bylo by to dobré“, a je mi smutno ještě víc. Hloupé řeči…plynou…vím, snaží se v rámci možností. Já také. Co si vlastně říct po tolika letech. Co si říct po tolika ranách?
Stále přemýšlím, kde je ten otec, kterého jsem znala a kým je teď. Přemýšlím, jak se změnil „poměr sil“ mezi námi. Je to starý muž. Ani ne tak věkem, jako myšlením. Žije v jiném světě. Už asi ne alkoholovém, ale určitě „usouženém“. Možná mu chybí léta, která propil. Možná mu utekla doba, kterou už nedohoní…
A já necítím zlost. Ani nenávist. Ani lítost (to asi trochu „kecám“). Prý zavolá, dáme si kafe. Když to půjde, vezmu syna s sebou. Už nechci otce ani zachraňovat, ale ještě přece může mít fajn pocit z toho, že má úžasného vnuka…
…tak a to je téma ženské na mateřské.
Lea Winterová
Velrybí ocasy, muffiny a jiné (ne)dobroty
Mohlo by se zdát, že budu psát o jídle, nových receptech a doporučeních, kam zajít na dobré jídlo... Mohlo by se zdát, že povzbudím vaše chuťové pohárky, začnete slinit a těšit se, že byste si něco takového během týdne mohli dopřát. Mohlo by se zdát, že to bude příjemné čtení.
Lea Winterová
Hvězdy podzimní kolekce, ve kterých nezazáříte
Tak mi dneska - nebo už včera? – přišel newsletter od firmy "XYZ". Nabízejí mi ke koupi „hvězdy podzimní kolekce“. Upřímně jsem trochu zaražená. Hvězdy? Nemají snad hvězdy zářit? Fascinovat? Přitahovat? Vybízet k myšlenkám a chuti hledat „nové cesty a světy“? Marně hledám paralelu...
Lea Winterová
ethno - může být pro každého
Je škoda, že když se řekne "ethno styl", většině z nás se vybaví hippies nebo všechny ty "přírodní ženy", které i poslední kousek ženskosti schovají pod kaskádové sukně a vytahané batikované tričko, kolem krku jim visí dřevěné korále a jsou zásadně nenalíčené.
Lea Winterová
...bude bál...
Nejsem "bálový" typ. Ale jednou za rok vždycky přijde událost, která do téhle kategorie spadá a které se musím zúčastnit. A vždycky mi to "jednou za rok" vyděsí :-)
Lea Winterová
vestičková...
...miluji vestičky. I jednoduchému modelu totiž dodají šmrnc. Splňují všechny moje nároky na zvládnutí "hektického rána", kdy vypravuji syna do školky - rychlé, stylové a navíc: finančně nenáročné.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Místo Česka Rwanda? Nejasný osud ilegálních migrantů do Evropské unie
Migračním paktem jsme udělali důležitý krok k řešení ilegální migrace, ale je potřeba pokračovat....
„Žiju jen z humanitární pomoci.“ Válka vehnala do bídy miliony Ukrajinců
Premium Kdo se měl před válkou špatně, ten se po dvou letech jejího trvání má ještě hůř. Důsledkem...
Pravda o Vrběticích. Ruští agenti nebyli jen dva a proč mrtví Češi neměli šanci
Premium Co předcházelo a co následovalo po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014? Kolik...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4329x
kulturu Geiš a Samurajů - ruské autory a Chaima Potoka - Tao a Judaismus - Led Zeppelin, Guns and Roses a gregoriánské chorály - svou motorku a cestování - malování, fotografování a vlastně cokoliv, co mne inspiruje
Nemám ráda:
levicovou politiku - když se někdo "veze na systému" - ženy se scénářem "chudinky" - davy lidí
...a opravdu nemám ráda feminismus.