Lea Winterová
kulturu Geiš a Samurajů - ruské autory a Chaima Potoka - Tao a Judaismus - Led Zeppelin, Guns and Roses a gregoriánské chorály - svou motorku a cestování - malování, fotografování a vlastně cokoliv, co mne inspiruje
Nemám ráda:
levicovou politiku - když se někdo "veze na systému" - ženy se scénářem "chudinky" - davy lidí
...a opravdu nemám ráda feminismus.
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4329x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Lea Winterová
890 gramů skutečného života - IV.
Někteří z vás mne podezírají z psaní červené knihovny – špatné (může být jiná?). Někteří z vás mne analyzují a dělají závěry o mých úchylkách (potřeba obdivu, sebeprofilace do univerzálního umělce), někteří z vás mne podezírají z literárních ambicí a druhým dechem „z pozice znalce“ dodávají – že na ně nemám. Někteří z vás mne podezírají ze sektářství, z přehnané dramatizace (lhaní), z manipulace s lidskými emocemi a sympatiemi. Někteří z vás analyzují mého partnera a vynáší soudy o tom, jaký je, resp. není. S některými jsme dokázali najít společnou řeč a výsledek diskuse byl (alespoň pro mne) důležitý. S některými se tak nestalo.
Lea Winterová
890 gramů skutečného života - III.
Chodím za svým synem každý den. Každý den 4-5 hodin společného života. Každý den to samé. Každý den alespoň 3 hodiny nepřetržitého chování na nahém těle. Každý den několik alarmů. Je to vyčerpávající a já mám mnoho času přemýšlet...a sledovat, co se děje kolem... Jak se (ne)daří ostatním dětem. Někdy přijdu a inkubátor, ve kterém ještě včera leželo dítě, je prázdný.
Lea Winterová
890 gramů skutečného života - II.
Dveře na ARO se otevřely. Poprvé absolvuji rituál dezinfikování rukou. Oblékám návleky. Sestra mne drží pod loktem. Jdeme úzkou světlou chodbou a míjíme řadu zavřených dveří. Co je za nimi? Vcházíme do malé místnůstky – podruhé rituál dezinfekce rukou. Už se ničeho nesmím dotknout. Otvírají se jedny prosklené dveře, míjím sesternu a vcházím do posledních skleněných dveří a přede mnou se otvírá „jiný svět“. Šest inkubátorů jako satelity – a v kterémkoliv z nich může být můj syn. Ve kterém?
Lea Winterová
890 gramů skutečného života - I.
Ploužím se shrbená v noční košili nemocniční chodbou. Sestra vedle mne se ptá, jestli přeci jen neměla vzít vozík. Ujišťuji ji, že ne. Když konečně stojíme před dveřmi dětského ARA, podlamují se mi nohy, ale z jiného důvodu. Nevím, co mne za těmi dveřmi čeká. Vím jediné, že mám v mobilu sms ze včerejšího dne: “Máš syna. 890g, 32cm.“
Lea Winterová
Zebry v pražském bytě
V tomhle příběhu vystupují tři postavy. Můj Kamarád, jeho nová Přítelkyně a já. Kamarád – je vlastníkem šlechtického titulu. Jeho otec má malý zámeček ve Skotsku (nebo Irsku? Haha). Známe se dlouho – z dob, kdy ještě neměl ten titul. Dělali jsme spolu na webdesignu. Vlastní spoustu rodinných „pokladů“ a chtěl předělat byt. Nová Přítelkyně – moc toho o ní nevím. Jen to, že měla „těžký vztah“ a proto se strašně bojí, že ji další muž bude využívat. A tak – aby ji Kamarád ujistil, že on je jiný – pral, žehlil, vařil... Po půl roce známosti nabídl Přítelkyni bydlení ve svém bytě (ji „chudinku“ strašná bytná vyhodila z bytu) a po měsíci ji požádal o ruku. O nic z toho si prý neřekla...
| předchozí | 1 2 | další |
