Zebry v pražském bytě

V tomhle příběhu vystupují tři postavy. Můj Kamarád, jeho nová Přítelkyně a já.  Kamarád – je vlastníkem šlechtického titulu. Jeho otec má malý zámeček ve Skotsku (nebo Irsku? Haha). Známe se dlouho – z dob, kdy ještě neměl ten titul.  Dělali jsme spolu na webdesignu. Vlastní spoustu rodinných „pokladů“ a chtěl předělat byt. Nová Přítelkyně – moc toho o ní nevím. Jen to, že měla „těžký vztah“ a proto se strašně bojí, že ji další muž bude využívat. A tak – aby ji Kamarád ujistil, že on je jiný – pral, žehlil, vařil… Po půl roce známosti nabídl Přítelkyni bydlení ve svém bytě (ji „chudinku“ strašná bytná vyhodila z bytu) a po měsíci ji požádal o ruku. O nic z toho si prý neřekla...

ParisLea

...kamarád jako „rytíř na bílém koni“ sám včas řešil její problémy.

Já – v pozici bytového designéra a staré známé.

Návrh bytu jsme „vybartrovali“ – já udělám návrhy, Kamarád mi udělá nové web stránky.

Takže to všechno začalo dobře. Komunikace nevázla, znala jsem vkus Kamaráda. Nebylo třeba složitě hledat řešení bytu, nebylo třeba se složitě domlouvat a ladit slovník, představy, vize…Za jedno odpoledne jsme oba měli jasno – a navíc nafocený interiér. Chtěl „čistý“, svěží, funkcionalistický interiér. Koupelnu ve velmi kvalitním provedení bambusového dřeva. Světlou kuchyň. Pohodlný a přesto technický obývák. Oddělenou vchodovou zónu.

Výzvou se stal rodinný klavír, velké rodinné obrazy a podomácku přistavěný zděný panel, na kterém visela Kamarádova oblíbená moderní grafika. Umístit v relativně malém bytě tak mohutné a dominantní prvky není snadné.

Přesto: za týden jsem měla připravené vizuály. Kamarád byl nadšen. Začali jsme pracovat na mých nových web stránkách. Po týdnu se ozval.

Byl šťastný – to byl i před týdnem a před 14 dny. Měl novou Přítelkyni. A novou Přítelkyni velmi trápily skleněné posuvné dveře, které oddělovaly vstupní zónu (tak, aby od vchodových dveří nebylo vidět rovnou do kuchyně a obýváku). Chudinka „prolítla“ v dětství prosklenými dveřmi, Kamarád musí pochopit, že se bojí, aby se to nestalo jejich dětem. Ujišťuji Kamaráda o bezpečnosti takového řešení – technologie bezpečnostního skla je trochu v jiných dimenzích než „bublinkové“ výplně obývákových dveří 70.let (taky jsme je doma měli a taky jsem je s bráchou vysklili a kdo ne, že?). Přemýšlím tedy o nových možnostech – co s tím?

Za další dva dny Kamarád zase volá – a posílá mi v ruce nakreslený návrh koupelny. A je to tady – „Zebro styl“. Černobílá koupelna, vana ve tvaru srdce, deska s umyvadlem se zebrovým vzorem, listely se zebrovým vzorem, sprchový kout se zebrovým vzorem…. A aby toho nebylo málo: Kamarád se zeptal, jestli by nešlo udělat i ložnici v tomhle „moderním“ stylu.

Protože se známe, jdu na to nejdříve přímo a říkám: Neblbni. Bez výsledku. Volím diplomatickou formu a ptám se, kde nastalo to rozhodnutí o změně, co je motiv… A slyším: Přítelkyně se ke mně bude stěhovat. Požádal jsem Přítelkyni o ruku. Přítelkyně je fakt moc hodná. Přítelkyně chce vanu ve tvaru srdce. Přítelkyně chce černo-bílou. Přítelkyně chce něco chlupatého na posteli – „Já zrovna asi moc nejsem“ (to řekl on). Uzavírám (v duchu): Přítelkyně prostě CHCE.

Z mých návrhů, které vycházely z kamarádova svobodného rozhodnutí a dobrého vkusu, nezbylo nic. A tak jsme se dohodli: Zrekonstruuj si byt, jak „chceš“. Ale - PROSÍM - nikde neříkej, že jsem to dělala já, protože tohle jsem já nedělala. A já…si udělám své stránky sama v Google profilu.

P.S. Zebra je úžasné zvíře. Zebra je úžasná ve volné přírodě a fajn v ZOO v Praze, Hradci Králové, Liberci… Ale zebry v bytě? Pro některý prostor je prostě stádo zeber příliš mnoho.