"Do Turecka NIKDY," bránil jsem se neustálému naléhání manželky, abychom na dovolenou jeli právě do této země. Nicméně po dvou letech jsem polevil a do Turecka jsme odcestovali. A můžu vám říct. Je to bomba.
Cesta
Po dvouapůlhodinovém letu jsme dosedli na letiště v Antalyi. Kufry nám sice vyjeli na páse od letadla z Curychu, ale to bylo snad jediné mínus na celé dovolené. Hned poté nás zaměstnanci cestovky začali rozdělovat do přistavených autobusů. My jsme sedli do toho, který měl nápis Alanya. Další dvě hodiny jsme strávili jízdou po dálnici. Ale to nebyla dálnice jako jsou naše dálnice. To bylo zrcadlo. To byl kobereček. Nádherná, rovná, hladká dálnice snad bez jediného výmolu či asfaltové záplaty. Celou cestu po této dálnici bych připodobnil ležérnímu posezení ve vatě, přičemž po pravé straně jsme stále viděli moře a po levé masivní pohoří Taurus.
Hotel
Hotel, který jsme si vybrali v katalogu a jehož jméno vám pošlu na vyžádání emailem, aby se nejednalo o reklamu, opravdu nezklamal. Jedním slovem úžasný. V pátém patře jsme měli překrásný výhled na moře. Výhodou tohoto hotelu je skutečnost, že výhled na moře mají - snad kromě přízemí a prvního patra - všechny pokoje. Personál je příjemný, usměvavý. Kuchyně výborná. Informace pro zaryté středoevropany, kteří se zdráhají odjet do takových končin jen kvůli tomu, že by "umřeli hlady": Nesmysl, klidně tu dostanete i normální roštěnou s rýží. Vybíráte si samozřejmě formou švédských stolů.
Zahrada
Jak říkám, hotel je úžasný. Ale ještě úžasnější je hotelová zahrada.
Pod článek přidávám i fotografie, abyste si tuto zahradu mohli lépe představit. Protože jak všichni víte, jednou vidět je lepší než desetkrát slyšet nebo číst. Touto zahradou procházíte, když se chcete od hotelu dostat k moři. A když už tudy procházíte, připadáte si jak v Pohádce miliónu a dvě stě padesáti nocí. Všechny ty stromy a stromky a keříky a rostlinky, z nichž podle názvu znám jen palmy, jsou jedním slovem n-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-é. Tak moc bych chtěl zamachrovat a vyjmenovat vám všechny ty druhy, které tam rostou a kvetou, ale bohužel - z tohoto mráčku nezaprší :-)
Exchange
Stačí, když si ještě v Čechách normálně vyměníte české koruny na eura. Ve většině obchodech v turistických destinacích přijímají eura a vůbec tedy nemusíte měnit na turecké lyry. Akorát byste tratili na dalším exchange.
Nákupy
Tedy něco pro dámy, že? No jo, mně to je naprosto jasný. Holky, jeďte tam. Pouliční prodejci vás budou lákat na všechny možné cerepetičky a blbůstky. Budou však lákat pouze slovně. Ne jako třeba v jiné zemi (na severu Afriky), kde vás prodejci tahají do svého krámu div vám neutrhnou ruku v předloktí. Tady v Turecku jsme se setkali i s prodejci, pro které to byl úplný rituál. Přišli jsme do obchodu. Prodavač řekl "vybírej, češi, vybírej" a nechal nás být. Když jsme skončili "vybírej", pozval nás ke stolu uprostřed obchodu, usadil nás do kožené sedačky, udělal nám výborný studený turecký sypaný ovocný čaj, vzal do ruky kalkulačku (takovou tu velkou s číslicemi jak pro důchodce, který potřebuje dioptrie silné jako popelník či dalekohled), namačkal částku a kalkulačku nám podal. Tak jsme taky namačkali částku a kalkulačku jsme mu vrátili. Postupným polováním a utahováním tohoto tureckého opasku jsme dospěli k závěrečné vzájemně uspokojivé ceně a zboží si v klidu odnesli. Připadali jsme si pak jako byznysmeni, kteří právě vyjednali úžasný obchod, i když jsme si odnášeli jen pár triček, sukni, korále a kabelku:-)
Vlny
Miluju moře. Jsem vodní živel a celou dovolenou bych klidně strávil vznášením se ve vlnách slunci vstříc jako plankton (jak by řekl zpěvák Václav Koubek). Největší vlny ("pouze" dvoumetrové) jsem zatím zažil jenom na Maltě, kam tenkrát přišla bouře. A je pravda, že tam byl skalnatý břeh, takže tu sílu ještě umocňovala skutečnost, že se vlny lámaly o skály na břehu. Tady v Alanyi jsou u hotelů většinou písečné pláže, takže vlny se neměly o co lámat. Ale i přesto, když přišla taková metrová slečinka, tak ať jste se na ní připravovali, jak chtěli, sejmula vás jako parní válec komára. Když udeří síla přírody, jsme všichni takhle malincí.
Bouřky
A na závěr opět ta příroda. Lidi zlatý, kdybyste viděli ty bouřky. To nejsou bouřky, jako jsou naše bouřky. To jsou BOUŘKY. To není jako u nás, že přijde blesk, za deset sekund hrom, pak minutu nebo dvě minuty nic. Miluju blesky a hromy, ale to, co jsem zažil v Turecku, to bere dech. Ty blesky - to jsou takové ty blesky prstové, co se "rozlejzaj" po nebi jako větve stromů, kdy jedna rozvíjí tu druhou, a jakmile jedna uhasne, na jiném místě oblohy se okamžitě rozplétá další. To byl nebeský koncert s šíleným běsněním basů a taktéž i s barevnou hudbou. Opravdu jsem si připadal jako na nebeské diskotéce, protože desátá večer už dávno padla a na nebi se děly VĚCI !!! Co dvě sekundy to blesk, takže to vypadalo jako záblesky stroboskopu. Byly to blesky přímé i rozvětvené i třeba elipsovité či polokruhové přes půlku oblohy. Ale hlavně - bez pauzy. Blýskalo se pořád. Blýskalo se vlevo, vpravo. Blýskalo se i zpoza mraků, takže jste si i v noci mohli udělat obrázek, jak jsou mraky na nebi uskupené. To vám byla taková krása.
A hromy? To byly rány, jako když udeří tureckej hrom :-) To byly rány, jako by vám u ucha stříleli z kanónu. Pořád to hřmělo a bouchalo a třískalo a mně se vybavil text písně Dana Landy Pozdrav z fronty, kde zpívá o "polibcích děl". Takové to byly rány.
Když si celý ten koncert teď zpětně vybavím, jde mi mráz po zádech, jako když si na youtube pouštím Paula Pottse a jeho Nessun Dorma. Ta příroda je úžasná. Takže milá přírodo, budu se sice opakovat, ale mám pro tebe jeden vzkaz: JOU, RESPEKT.
A vzkaz mám i pro všechny, kteří uvažují o dovolené v Turecku. Jeďte tam, lidi. Nevím, jak je to v ostatních destinacích, ale Alanya (neplést s Antalyí, tam je letiště) je překrásná. A zejména hotel, ve kterém jsme byli ubytovaní.
A pokud se vám poštěstí, že v noci přijde taková bouřka, jakou jsme zažili my, vstaňte klidně ve dvě hodiny ráno z postele a sledujte, co se bude na obloze dít. Takový koncert neuvidíte v žádné opeře ani sportovní hale. A v přírodě možná jen párkrát za život.
(Foto č. 1 a 3 - oficiální stránky hotelu, ostatní - archív SW)
