Jak to se mnou je?

aneb Několik článků v jednom. Pan Matěj Kouba se mě v diskusi k mému poslednímu článku ptal, kam na to chodím. Odpověděl jsem, že nikam, že to přichází samo. A tady je článek o tom, co zas přišlo samo tento týden. Jinak mu znovu děkuji za článek o frikulínech a dědcích a myslím si, že mě, až budu dědek, budou taky pořád napadat takový kravinky jako nyní.

Na úvod bych chtěl připomenout můj první vtip v životě, který jsem si sám přečetl a kupodivu pochopil.
Bylo mi asi šest let. V časopise Ohníček jsem si v roce 1980 přečetl:
"Dobrý den, nebydlí tady pan Kuřátko?
Ne, tady bydlí jen pan Slepička.
Aha, tak to bude on, já ho znal zamlada."

Od té doby se humor stal hlavním kořením v mém životě, který je jím dodnes neustále ochucován a bude tuším i nadále. Chtěl bych jen podotknout, že během týdne mi přijde opravdu tolik věcí k smíchu, že kdybych si to všechno psal, měl bych během měsíce scénář k celovečernímu filmu.

Celý minulý týden jsem si schválně některé postřehy psal, abych je hodil do článku na svůj blog.
Původně jsem chtěl z každého nápadu vyrobit článek, ale každý takový článek by byla v podstatě jen levná omáčka, ovšem s dobrou pointou na konci (aspoň doufám) stejně jako mě napadl článek o Štětkách a šlapkách, kde šlo také v podstatě jen o nadpis a o jednu fotku. Jako vtip dobrý. Aspoň podle ohlasů. Všem za ně díky.

Ale zpět k právě proběhlému týdnu.
Tedy: První článek by se jmenoval HLÁSIČ POŽÁRU.
Byl jsem nakupovat v jednom hypermarketu s písmeny T, E, S, C, O (pokus o vtip - narážka na kolegu bloggera) na Novodvorské.
Stojím tak u té jedné zdi naproti té jedné obuvi a zaujme mě červený hlásič požáru, kde je za tím malým sklíčkem tlačítko a pod ním nápis "Při požáru rozbij sklo".
No a co napadlo mě?
Katastrofická scéna z nějaké komedie, kde hoří hypermarket. Pak přichází záběr například na hloupého člena ochranky, který si přečte vzkaz na hlásiči požáru a místo toho, aby rozbil sklo hlásiče a zmáčkl tlačítko pro spuštění alarmu, rozbije sklo u vedlejší výlohy. Prostě uposlechne příkaz.
Sám jsem se zasmál svému vtipu, zapsal si ho (kvůli vám) a šel jsem dál.
Nebo jinak.

Někde na internetu jsem si přečetl větu, kde si nějaká dáma stěžuje, že se jí přes noc srazily kalhoty.
Začal jsem se smát. Schválně, zda uhodnete proč?
Okamžitě mě napadl článek, kde by opět figurovala jen fotoreportáž.
Nadpis by byl NÁSLEDUJÍCÍ ZÁBĚRY JSOU DRASTICKÉ.
Já vím, já vím, opět útok na ty nejnižší pudy, ale myslím, že by lidi klikali:-)
No a celý článek by byl o tom, jak bych nafotil dvoje kalhoty, které leží na zemi sražené do sebe jako auta při nehodě.
Úmyslně bych nafotil "drastické" detaily jako například naražená a zmuchlaná nohavice, vytažená kapsa nebo velmi drastický záběr rozepnutého zipu, popřípadě detail na nůžky, které byly potřeba při vystříhávání peněženky apod. :-)

Když mě někde potkáte a já se zničehonic začnu smát, zřejmě je to proto, že mě zase napadla nějaká podobná kravinka.
Ale jdeme dál.

Další článek jsem chtěl nazvat KRUH, KTERÝ MÁ 361 STUPŇŮ.
O co by šlo?
Opět jen o nadpis a uvnitř článku fotka.
Napadl mě takový fórek. Foceno by bylo shora - asi tak ze tří metrů výšky.
Na zemi by ležela nějaká deska kruhového tvaru a na ní by byly postaveny a vyrovnány plné láhve piva. Třicet pět desítek a jedna jedenáctka, což dává dohromady 361 stupňů. Ale nemám čas, ani technologie, ani kruhovou desku. A abych kvůli jedný fotce kupoval 36 piv? Copak jsem magor?
No nic. To nechám na diskutujících:-)

Další článek by se jmenoval ACTIMEL.
Perex: Podle Mladé fronty Dnes má Actimel nejvíce živých kultur. (známá věta z reklamy)
Foto: Detail na poloprázdný obal od Actimelu, z kterého vylézají žížala, brouček, pavouk, slimák a další živé kultury a zvířátka, která bych v přírodě našel.
(A po focení je zase samozřejmě do přírody šetrně vrátil.)

Nebo jindy: Čekám na úřadě a vyslechnu rozhovor úřednice se starším pánem.
Úřednice mu nahlas a zřetelně vysvětluje "...a do pole Variabilní symbol napište Vaše rodné číslo."
Co napadlo mě?
Jak důchodce do pole Variabilní symbol píše slova VAŠE RODNÉ ČÍSLO.
Opět jsem se zasmál svému vtipu a kontroloval okolo stojící, zda si něčeho nevšimli, abych nevypadal jako blázen:-)
Ale pojďme dál.

Častokrát ani nemusím nic vymýšlet. Prostě jen koukám kolem sebe a všímám si věcí a lidí kolem.
Nevím už, který to bylo den, ale bylo teplo.
Jdu z Kačerova směrem na Michli a tam na té trávě po pravé ruce leží bezdomovec.
Ožralej, poblitej, pochcanej, posranej, smradlavej, špinavej, mastnej, neoholenej, zarostlej, vyhublej bezdomovec.
Řeknete si - normální obrázek, na který jsme zvyklí.
Jenže pozor - tento bezdomovec měl černé tričko a na něm bílý nápis JSEM LUXUS, KTERÝ SI MŮŽE DOVOLIT JEN VELMI MÁLO ŽEN.
Smích se dostavil téměř okamžitě. Myslím, že ten nápis nelhal.

Nebo:
Jedeme na výlet do Podolí k Vltavě. U jednoho rodinného domu čtu nápis na zdi "Julínek - hrobař národa".
Zase jsem se začal smát. Pana Julínka vůbec neřeším, ale tohle mě prostě rozesmálo. To jsou ty maličkosti, který já miluju.
Když jsme od Vltavy odcházeli, všiml jsem si dopravní značky "Dej přednost v jízdě".
Na první pohled nic vtipného, ale mrkněte na fotku a pochopíte. Nevím, kdo to tam nakreslil nebo nalepil, ale ta malá rybička opět vyloudila úsměv na mých rtech.

Pak kolem nás projíždí auto, které má na sobě následující popisky - vizte foto.

Pro ty, kteří to nedokážou přečíst, přepíšu sem:
Revoluční angličtina - bez biflování, bez slovíček, bez gramatiky.
Smích? Ale samozřejmě - že se ptáte. Fakt by mě totiž zajímalo, jak to ta firma dělá.
No upřímně řečeno - zajímat mě to přestalo ve chvíli, když jsem navštívil jejich stránky, kde prodávají cédéčko za 5990 korun s touto revoluční angličtinou. Tak do toho bych fakt šel. To teda jako jo :-))))

Tak to vidíte, někdy to přijde samo, někdy tomu trochu pomůžu, ale je toho tolik, že se to ani spočítat nedá.

Pokud se teď smějete (děláte jedině dobře), podívejte se do zrcadla. Vidíte? No a přesně takhle se budu smát já, až mě zase dnes nebo zítra napadne nějaká podobná blbůstka. Určitě bude minimálně jedna. To je nastopro :-)

(Foto - archív SW)