Jak bydlí náhradník, germán a samozvaný blob Stanislav Wiener

aneb Dárek k narozeninám pro Miroslava Macka. Aby můj článek dopadl na úrodnou půdu, přečtěte si prosím, kdož tak neučinil, tento článek Miroslav Macek

Žadatel, překladatel, skladatel a taky trochu datel Stanislav Wiener žije v panelákovém bytě v Praze 4. Wiener se považuje za místního bloggerského troubu a o přestěhování někam jinam neuvažuje. "Je to moje srdíčková záležitost, je zde hezky." Poloha paneláku se Wienerovi velice líbila, zejména kvůli své strategické poloze, kde se dobře parkuje a jezdí sem asi patnáct autobusů z Kačerova. Je zde hospoda, druhá hospoda, třetí hospoda. Jediná škoda asi je, že do těchto hospod Wiener nechodí. Rodina Wienerů zde nikdy nebydlela a tak i kdyby chtěla, nemohla tento panelák přestavovat. "Poslední rekonstrukce probíhá v těchto dnech, kdy nám náš panelák začíná zateplovat jedna stavební firma. Dělníci začali štítem na severní straně domu. Žádal jsem je, aby si na tom dali záležet a aby to vypadalo, jako že se dům kompletně zmodernizoval. Ale vyprdli se na mě, hoši. Sice dělaj od nevidim do nevidim (to znamená, že tam skoro pořád nejsou), ale na secesní či barokní styl to nevypadá. Bude to prostě pořád jenom panelová krabice zastavěná další polystyrénovou krabicí. Na to ještě nějakou fasádičku a voni lidi budou rádi." "Dělníci údajně ještě plánují připojit matčino křídlo a zároveň doufají, že je to již přestavba poslední," dodává Wiener, ale zároveň upřesňuje, že vůbec nechápe, o čem je řeč. Architekty jsme neodmítli Na stavební úpravy jsme dokonce vyhlásili soutěž. Do soutěže se však přihlásil pouze jeden architekt. Nějakej Kaplický a tak jsme se na něj poptali na pražském magistrátu. Pavel Bém, který rozumí úplně všemu, nám dveře svého úřadu otevřel vyzdoben jistým doplňkem, se kterým chodí od skončení televizní debaty skvěle zvládnuté moderátorkou Charvátovou a kterým dává najevo, že už mu Kaplického architektura opravdu začíná přerůstat přes hlavu.

Původní návrh architekta Kaplického si můžete prohlédnout na další fotografii. Sami jistě uznáte, že tak moderní budovu z našeho paneláčku mít nechceme.

"Vždy to byl průšvih, protože oni ti architekti vám chtějí vnutit za vaše peníze své sny," vysvětluje Wiener, který stále sleduje, jak se dům přestavuje směrem dozadu a dovnitř. Důvod je zřejmý. Kvalita a případný luxus má být dle pána domu uvnitř, a nikoliv venku. "Asi nejsem dobrý pán domu, protože si myslím, že luxus by měl být i venku. Ale proti gustu žádný dišputát." Panelák je panelák Stanislav Wiener má k architektuře docela daleko. Nikdy ji nechtěl studovat a dodnes se o ni nezajímá. Na výstavy nechodí, odborné knihy si nekupuje a módní trendy nesleduje. Wiener dále vysvětluje: "Absolutní plán Adolfa Loose vůbec nemusím, jenže panelák je panelák, a když někdo promluví třeba o tři patra výše, slyšíte to u vás v koupelně docela zřetelně." Co se týče přímo našeho bytu, každá ze všech našich dvou místností je záměrně navržena ve stejném stylu. Ložnice ve stylu Ložnicovém a obývák ve stylu Obývacím. "Vůbec nechápu, jak může mít někdo zařízenou ložnici ve stylu Kuchyně či naopak. Kde pak ty lidi jedí? To se jim musí pěkně stáhnout žaludek." Dominantou obývacího pokoje je obývací stěna s knihovnou od návrháře Helmuta Europamebl a sedací soupravu navrhoval význačný italský autor, samotný Džuzepe Sconto. Jako doplněk slouží gumový skákací míč. "Bohužel je však k tomuto skákacímu míči absolutně nemožné sehnat další kus nábytku. Možná by se dala koupit nějaká funkční truhla, ale ta zase dostatečně nepéruje." V obývací stěně máme televizi a již zmíněnou knihovnu.

Když se zastavíme u knihovny, Wiener se zasní: "Tak tohle je jedna z mých nejoblíbenějších částí bytu, protože to je knihovna, u které trávím spoustu času. Jednak proto, že tu mám ohromné kvantum rapu a člověk si tu pouští své oblíbené rapové... rapové hudebníky a ... a další hudebníky, kteří mi dělají zvukový podkres, když si čtu své oblíbené knihy jako například "Králíček Karlíček" nebo povídku "Před spaním". I když musím říct na druhé straně, že nemám tak jako vyhraněno.. že jako.. tento kout.. nebo tato místnost.. nebo toto křeslo je pro mě.. to jediné sympatické. Já celý tento byt vnímám jako jeden orgasmus, pardón organismus. Jako takové.. takové přívětivé místo k životu. A podle počasí ten byt používám celý." A co televize? "Na televizi vůbec nekoukám. Doma ji máme, ale vůbec na ni nekoukám. (Potichu zašeptá: "Tak nějak to říkaj ti dnešní intelektuálové, ne?" Wiener pokračuje v šeptání: "Já jako koukám často. Na Novu, Primu, ČT1, ČT2, ČT4, ČT24, Hallmark, HBO, SAT1, PRO7, ORF, Óčko, Markízu, někdy (když už není zbytí) i regionální vysílání UPC, ale od té doby, co jsem přestal júpísíčku platit dvě kila za čtyři programy měsíčně, nás odstřihli a máme po prdeli. Teda vono je těch programů deset, ale z toho jen čtyři jsou tak nějak kloudný." Dále už Wiener pokračuje normálně nahlas. Kuchyni dominuje slavná rychlovarná konvice Tefal od firmy Tefal..

..na základě které je stylově dostavěná celá kuchyň. Gurmánem Wiener není. Co má však nejraději, je velice výborná pochoutka zvaná Salát Teréňák. V kuchyni má Wiener i výsuvné police, kam umísťuje kuchyňské roboty, s nimiž si každé ráno povídá. Těmto robotům vzdal hold básní, kterou nechal vyrýt na zasouvací dveře u kuchyně. Je to část zrýmovaného rozhovoru mezi Wienerem a kuchyňskými roboty: Dzzz hzm hzm píp tudút Píp Píp tut hééén nija nija Vrrr Vrrr Bzzz hua ha blik mút Čip čirip dzindzi dzendzi blija Znalci si zajisté všimli, že se jedná o střídavý rým a, b, a, b.

Největší Wienerovou pýchou je ale koupelna, na které si velmi zakládá.

Z koupelny má krásný výhled vpravo do zdi a vlevo na ručník. Když se občas moc divoce sprchuje, vznikne na podlaze koupelny jezírko, které však vůbec nekoresponduje s hladinou vody ve vaně. Z koupelny pak lze vstoupit přímo do předsíně, jejíž podlahu pokrývá celá síť dlaždic. Dle Stanislava Wienera jsou dlaždice "pěkný šmejdy a nic to nevydrží". Ale znáte ty architekty. Do předsíně pak Wiener plánuje pořídit sochu. "Jde o sochu krásné dívky, která bude mít dlouhé vlasy a v ruce bude držet misku s těstem. Samozřejmě nikoliv k jídlu."

Když jsme odcházeli, Stanislav Wiener se usmíval a křenil tak hloupě, jak to umí jen on. Na základce jsme takovému výrazu říkali měsíček na hnoji. Poděkovali jsme za návštěvu, rozloučili se a byli jsme rádi, že to máme z krku.