"Víš, Ondro, už to mezi námi není takový jako dřív," špitla Jana, protože chtěla konečně vyřešit to dusno, které ve společné domácnosti s Ondrou panuje od té doby, kdy... no vlastně už ani neví od jaké doby. Ondra začal hrozně pít a v poslední době už kolikrát pitky trvaly i dva dny v kuse.
"Počkej, jak - není ono?" zarazil se Ondra.
"No, já nevím jak tebe, ale mě už to prostě nenaplňuje. Prostě mi vadí několik věcí, který jsem chtěla, aby jsi změnil."
"Vždyť ještě nedávno jsme se bavili o našem vztahu a všechno bylo v pořádku. Aspoň jsi nedala vůbec nic najevo, že by se ti něco nelíbilo," začal pomalu rudnout cholerický počítačový programátor.
"Já jsem nechtěla dělat dusno."
"No to si snad děláš srandu? Nechtěla jsi dělat dusno? To mi chceš jako říct, žes mi celou dobu lhala?" Ondra už začínal opět zuřit jako nedávno. "A jak to tvoje "nedělat dusno" trvá dlouho?"
"Pozoruju to už delší čas. Nevím, kdy to začlo."
"Kecáš. Máš určitě ňákýho chlapa. Určitě máš někde ňákýho hajzla, kterej ti to dělá za mejma zádama, že jo?"
"Ondro, neblázni."
"Jak neblázni? Říkáš, že už to trvá delší dobu. Tak kolik měsíců už šukáš někoho jinýho?"
"Seš fakt k smíchu," bránila se Jana.
"Já jsem k smíchu? Takže ty ze mě děláš kreténa před celým sídlištěm a ještě mi tady budeš tvrdit, že jsem k smíchu?" křičel na celé kolo rozzlobený Ondřej. "A k čemu seš ty, co," pokračoval. "K čemu seš ty? Já ti řeknu, k čemu seš. K hovnu, princezno. Seš naprosto k hovnu."
"Ondro, přestaň," vzlykala Jana.
Ondra jí ale uchopil pevně za vlasy a smýknul s ní na podlahu. Pak k ní přiskočil, chytil ji za halenku a křičel dál.
"Seš k hovnu!" řval na ni zblízka tváří v tvář.
"Chtěla jsem si s tebou jen normálně promluvit o našem vztahu," šeptala Jana, ale následně přešla do hysterického ryku:
"Ale akorát si znovu dokázal, že nemáš vůbec žádnej zájem na tom něco měnit.
"Drž hubu, ty mrcho," řval na ni Ondřej, ale Jana pokračovala:
"Nikoho jinýho nemám. Slyšíš? Nikoho! Akorát mě serou některý věci, který děláš a který nechci, abys dělal!"
Jenže Ondra byl jako v tranzu. Už dál nevnímal, co se mu snaží Jana vysvětlit. Z kuchyňské linky vytáhl nůž a já už zahlédl jen moment, jak se čepel zaleskla v odrazu kuchyňského lustru. Ondra se rozpřáhl a...
...a pak jsem to přepnul, protože na dvojce dávali tenis. Na takový filmy já se nekoukám.
