Jako dítě jsem s rodiči, obvykle na dovolené, hrál takovou hru. Určitě ji znáte nebo dokonce stále praktikujete. Koukali jsme na oblaka a šmouhy na obloze a pustili jsme fantazii z uzdy. Zpočátku to není jednoduché, ale za chvíli to jde samo a nezřídka člověk začne připodobňovat výjevy na obloze různým věcem. Někdy jdou mraky tak rychle, že se v jednom místě objeví i několik věcí za sebou.
K tomuto cvičení jsem se nedávno vrátil. Né zrovna pravidelně, ale když to jde, snažím se jej praktikovat. Zjistil jsem, že trénování představivosti mi pomáhá být kreativnějším. Také mě pohled vzhůru vytrhne z každodenního pracovního rytmu a uklidňuje mě. A kdo věří tomu, že Bůh k nám promlouvá různými způsoby, ten může pomocí tohoto cvičení spoustu věcí nalézt. Člověk je pak otevřenější, vnímavější a vidí věci, které před tím neviděl. Pak dostane to pravé modré z nebe. Anebo moudré, jak se komu poštěstí.
Zleva vidím ptáka s dlouhým krkem a ocasem směřujícího k vycházejícímu slunci, které trochu překrývá jakoby dlaň.
Rám harfy.
Vpravo číslo tři, nebo W. Jasný vkaz, že si má Wiejowski jít vsadit a jedno z čísel má být číslo 3. :)
A tady je osmička.
Stopy po pilotově dýmce.
Luk a šíp nebo kontrabas a smyčec.
Pěkný den s hlavou v oblacích.
