Svět se změnil, pane předsedo. Tohle tady před dvěmi léty nebylo. Lidé mohou svobodně a zdarma publikovat. A sdružovat se. A nepotřebují k tomu ani tisk, ani dohled mocných, ani zákon o sdružování. Co s tím provedeme?
Změna přišla nenápadně, když lidé zjistili, že blogy nejsou jen pro vyvolené politiky, umělce a jiné „celebrity“. A začali psát. A jiní lidé zjistili, že má smysl jejich psaníčka číst. Blog hrál velkou roli ve vnímání přeměny webů z pasivních typu 1.0 na tzv. weby 2.0.
Když si vezmeme jako příklad blog iDnes, je tomu něco přes rok, kdy se vyprofilovala skupina blogerů, kteří pokryli celé politické spektrum a začali přinášet neokoukaný, mnohdy provokativní pohled na svět. Od levicových názorů blogerů Šuly, Tydlitátové, Kostlána, přes pravicové názory Polaneckého, Zieglera, Kříže, až po ekonomy Vašíčka a svébytné komentátory (ne)všedních každodenních věcí typu Havlíka, Olšera, Binka …. A mohli bychom pokračovat výčtem dalších oblíbených blogerů.
S mnoha jejich názory může člověk nesouhlasit, ale v žádném případě se nedají přehlédnout. Zatímco prodej papírového tisku klesá, ranní kafe mnohých z nás dnes vypadá tak, že během chvilky přelétneme aktuální zpravodajství a pak se na dlouhé minuty ponoříme do blogů. Proč vlastně? Co nám nabízí? Neotřelý pohled na věc? Vlastní názor? Ochotu jít s kůží na trh, ukázat svůj ksicht a ihned reagovat v diskusi (mnohdy hodně drsné)?
Na jaře tohoto roku to došlo i politikům. Ale velkou radost asi nemají. Dokážou si připustit, že opovrhováním mladých (viz proslulý „cuc na klacku“) zaseli vítr, který přerostl v bouři? Vajíčkové extempore, ať si o něm myslíme cokoliv, bylo dokonalou ukázkou síly FB a sociálních sítí. A to jsme u směšných témat české kotliny. Co teprve udělá s lidmi včerejší zveřejnění smrti iránské Nedy a tisíce nezávislých blogů, které se kolem toho vyrojí? Moc a síla, o které nedávno neměli politici tušení, leží na virtuální ulici.
Co s tím, pánové nahoře? Něco se vám vymklo z rukou, ne? Nikdy v historii nebylo jednodušší vyjádřit svůj názor, zdarma jej zpřístupnit milionům bezejmenných a seskupit lidi stejného myšlení. Nikdy v historii! Žijeme ve výjímečné době. Jak dlouho nám to vydrží? Mocní pocítili, že jsou ohroženi. A když jsou mocní ohroženi, dokážou jednat rychle. Velice rychle. Náhubkové zákony, provokace, zastrašování, zákony o diskriminaci… Doba se mění, zákulisní metody zůstávají.
Ale třeba jsem jen pesimista a mocní si nevšimnou toho, že někdo jiný, jimi neschválený a neprověřený, mimo podporované oficiální struktury, je schopen se otevřeně vyjadřovat a spolčovat.
