Je to už hodně dávno. A člověk rád zapomíná. Hlavně na zlé věci. Hodně se změnilo za posledních dvacet let. Poznáte ještě, co je pravda, nebo ne? Dříve narození by měli najít aspoň 10 nesmyslů. Ti mladší možná ne...nebo jo?
Pátek 17. listopadu končil stylově - hodinou Vědeckého komunismu na naší fakultě. Nikdy jsem nechápal, co má společného elektrotechnika s komunismem. To jsem ještě netušil, že žádnou další přednášku si už nevyslechnu. Vypadnul jsem z hodiny nudných žvástů a začal přemýšlet o programu na večer.
Vytáhnul jsem mobil a obvolal pár známých. Všichni byli v pohodě, takže jsme se domluvili na šestou v hospodě U mámy. Po cestě jsem nafasoval z bankomatu příděl na večerní akci. I když se U mámy dá platit kartou, přece jen raději platím hotově. Papír je papír.
Doma jsem mrknul na teletext, co je nového. Nic. Zase nuda. Dorazili jsme do Mámy, objednali jsme nádherné lustry Plzeňského Prazdroje s bohatou, huňatou pěnou a k tomu nám číšník přinesl porci tataráčku. Lahoda.
Jako by něco viselo ve vzduchu. Televize v hospodě byla naladěná na rakouský satelit, ale nic nového neříkali. Doma jsem naladil na VKV Svobodnou Evropu a už to bylo na světě. Zmlácení lidi na vzpomínce na nacistický teror. No to se bolševikovi povedlo. Okamžitě jsem napíchnul internet a projel všechny zpravodajské servery. Na těch oficiálních samozřejmě ani slovo, všichni pořád jednotně budovali, ale blogy už byly plné. Je vidět, že perestrojka přinesla své ovoce. Dnes už nikdo veřejnou informovanost nezastaví.
Připravil jsem v obyčejném Wordu pár textů a provolání a vytiskl si je na tiskárně. Mám sice jen obyčejnou inkoustovku, ale na tyhle drafty to musí stačit. A hned zítra skočím přes čáru ke kámošům do Polska, ať mi udělají lejzrovkou stovky kusů. Za pár konzerv mi vytisknou, co budu chtít.
Už se těším na pondělí, to bude rachot!
Kdybyste už náhodou nevěděli, jak to okolo vypadalo, podívejte se na fotky Lubomíra Knotka. Tady je jedna pro ukázku:
