Mýty o pošťácích 2

Pošta prý není služba lidem. Fronty, doručuje se, když "pracující" nejsou doma. Jak by si lidé nespokojení se současným stavem představovali ideální poštu?

Službu ve smyslu otroctví (jeden z mýtů prvního článku)? Nebo jaký druh služby mají na mysli? Telekom? Plaťte za to, že vám vůbec něco doručujeme a taky když už vám něco doručíme (takový paušál poštovního operátora: za dvě stě měsíčně smíte poslat dvacet dopisů bez známky)? Kadeřník? Objednejte se individuálně a my vám dáme všechny dopisy, co tady máte od doby, kdy jste se objednal posledně? Doktor? Přijdete do čekárny a pak dostanete všechny dopisy (narozdíl od kadeřníka se neobjednáte, ale vysedíte si frontu, s rizikem, že tam žádný dopis není)? Policie? (Ahoj, tebe znám, ty si můžeš poslat dopis bez placení. Hej, vy, tady jste špatně napsal směrovací číslo. Dneska to bude za pět set.) Hasiči - přijedou na zavolání pro dopis, který chcete odeslat, protože hoří nějaký termín? Úředníci? Promiňte, zavíráme, přijďte si zase příští pondělí? (nyní je na poště otevírací doba od 8 do 18 denně, zkráceno v sobotu, neručím za odklony na menších poštách)

A co věčné fronty? Ty nejsou ani na úřadech, ani v obchodech, jen na poště? Vzniká fronta obecně působením zlých sil, nebo se pouze příliš mnoho lidí pokouší ve stejnou dobu na stejné místo? Kdyby tak v každém větším městě bylo nejmíň dvacet pošt (v menším by snad stačilo těch deset), na každou ulici jedna, abyste mohli přijít kdykoliv a nikdo nebyl před vámi. Ano, nabízí se argument otevření více přepážek/silničních pruhů/pokladen. A kdo si za ně sedne, když nejsou lidi? Má jeden člověk otevřít dvě okýnka, aby vizuálně ubylo čekajících? Znáte začátek filmu Svatební cesta do Jiljí?

Jak by vypadala ideální pošta? Když vyjdeme z mýtu (pardon, z faktu), že pošťák jde jen k vám, je opravdu nefér, že hodí avízo, když vy jste v práci, a zbytek dne má leháro. S tím by se mělo něco udělat. Pošťák by měl přijít tehdy, když jste doma, flákat se může potom. On přece "pracuje" tak, že vám přinese váš katalog, doporučený dopis, pohled a sadu letáků. On nejde k dalším stovkám lidem (stovky odvozeny od toho, kolik fasujeme na jeden rajon letáků, aby do každé domácnosti vyšel jeden. Připočtěte si domácnosti odmítající letáky).

 Služba lidem? Dobrá. Každý občan nahlásí svému pošťákovi, kdy je k zastižení. Jinými slovy, odkdy dokdy má pracovní dobu a jak dlouho mu trvá cesta domů. Pak by si zvolil, zda chce dostávat psaníčka před odchodem do práce, řekněme před 6., nebo až odpoledne, nebo k večeru (pro zaměstnance-dojíždějící). Paragrafy by musely upravit situaci, kdo má koho uvědomit při změně, jestli se má pošťák stydět za to, že neví, že jste si včera před spaním vyměnili službu s kolegou a tudíž přijde v dobu, která vám nebude vyhovovat. Samozřejmě, dopoledne by pošťák chodil k nezaměstnaným, důchodcům a podobně. Žádné lenošení, čtyři obchůzky za den. Pošta jako budova by se mohla zrušit, všichni by všechno dostali a nikdo by nemusel s avízem shánět svá rekomanda dodatečně. Pracovníci přepážek by mohli být propuštěni (kdo by je posílal do terénu, proč by měl někdo pomáhat tomu lenochovi vašemu pošťákovi s doručením dopisu do vaší schránky?).

Komu to připadá jako ideální a vynikající řešení (které sice popírá teorii, že pošťák je jenom člověk a pracuje stejně jako ti, kteří si poručí dopis v 5.30 PŘESNĚ!! a druhou várku v 18, ale komu kdy záleželo na pošťákovi), ať dá prosím karmu. Ty, kdo mají trochu soudnosti, toho prosím o komentář a zlepšovací detaily návrhu. Nebo "zlepšovací" detaily? Nevím, jsem jen pošťák.