Nejsem od přírody jazykově nadaná jako někteří přátelé. Tiše jim závidím. Nikdy jsem neměla angličtinu ve škole, moje generace se ještě kamarádila s azbukou. Nicméně se mi tento jazyk moc líbí, hodí se mi v práci a když se dokážu domluvit na cestách, je mi skvěle. Ovšem vládnu pouze jednoduchými větami a myslím, že mi cizinci chtějí spíše udělat radost a obsah sdělení pochopí z mého neverbálního projevu, kterým svůj mluvený výstup doprovázím.
Proto jsem se rozhodla zdokonalit se na kurzu angličtiny. Začala jsem tam chodit. Slovní spojení "chodím na angličtinu" přesně opisuje moji aktivitu ve vztahu s tímto krásným a pro mé uši lahodným jazykem. Každé úterý dopoledne totiž dojdu do třídy, kde si připravím na lavici učebnici, vzorně vedený sešit a barevné tužky. "Dnes, dnes se určitě prolomí zeď mé nechápavosti tajů gramatiky a slovíček, neschopnosti dát dohromady bezchybnou větu a nemožnosti přečíst článek bez zakoktání." S touto odhodlaností se každé úterý narovnám v lavici a čekám spolu se třemi spolužáky na paní lektorku. Mimochodem, všichni se tváříme stejně odhodlaně a jak se později ukáže, máme zřejmě i stejný přístup k věci. Po první půlhodince opakování předchozí lekce 6 si matně začínám vzpomínat na lekci 1-3. Jako bych to už někde slyšela.. Po dalších minutách trápení, kdy mi už stéká pramínek potu po zádech a paní lektorce se rosí čelo, se začínám chytat a opanuje mne pocit, že to se mnou snad nebude tak zlé.. Já čtu, překládám a světe div se.. složila jsem správnou větu! Spokojeně se usmívám a užívám si pět minut slávy. Konec hodiny..loučíme se slovy paní lektorky : "tak přátelé, chtělo by to zlepšit výslovnost, zdokonalit čtení, alespoň občas se podívat na slovíčka a trošičku kdybyste tu gramatiku..." Odcházím z hodiny plna nadšení a elánu a v hlavě mám rozvrh na příští týden. Každý den stránku anglické knížky, několik cvičení, 20 nových slovíček a nějaký ten film v originále a to by bylo, abych to nezvládla..! Ta bude za týden koukat! Je pondělí večer (někdy úterý ráno).. otevírám poprvé od minulé hodiny učebnici, abych si udělala úkol. Týden mi utekl v jakési časové smyčce. Je úterý dopoledne..došla jsem do třídy, připravila na lavici učebnici, vzorně vedený sešit a barevné tužky. A budu doufat, že si matně vzpomenu alespoň na lekci 4.. jako bych to už někde slyšela. Nevzdávám se a dál se snažím.. Každý den stránku anglické knížky, několik cvičení, 20 nových slovíček a nějaký ten film v originále a to by bylo, abych to nezvládla..! :-) Ale přece jen..nějaká zázračná metoda by nebyla?
