Reportáž psaná na vodě...

„….minulý víkend mi otevřel nové obzory - věděls, že se dá řeka i sejít?? Já taky ne. Do chvíle než šéf firmy naplánoval v rámci teambuildingu sjezd Teplé Vltavy z Lenory..fakt zážitek! :o( vyfasovala jsem do lodě jako zadáka technického ředitele, který se tvářil, že řeka je jeho druhý domov..celý výlet byl zahájen jeho výrokem „sice nevím, jak se ta loď do vody strká, ale jedeme..“, takže jsme vyjeli jako první bez jakékoliv instruktáže od mistryně světa v raftingu , kterou jsme měli sebou jako lektorku.   Asi po dvou stech metrech celkem pohodového splutí, kdy jsem začala věřit, že snad už někdy v lodi seděl se před námi objevil hučící jez. Ředitel rozumně usoudil, že počkáme na zbytek výpravy u břehu, k němuž se nám celkem ladně povedlo přistát. Načež ze břehu přiběhl domorodec, který nám sdělil, že jez je zavřený, že pod ním je přes řeku kmen, kde před hodinou lovili asi tři topící se vodáky. Takže část vodácké výpravy spočívala v turistickém přechodu asi hektarové louky a dále dvěstěmetrový pochod vyschlým starým korytem, a to vše s loděmi „na zádech“…

Hurá!! Objevila se poměrně rychle tekoucí voda..tak jsme naskákali do lodí. My s ředitelem (nevím, proč) opět v čele. Už od začátku jsem měla takový divný pocit, že musím loď vyrovnávat na levou stranu, jako by on seděl vpravo nakloněný na stranu. Ačkoliv dozadu nevidím, moje podezření se potvrdilo v první prudší zatáčce, kdy jsme se nakláněli, nakláněli, nakláněli, až jsem byla nucena vystoupit do vody..tohle první faux pas nebylo tak hrozné, neboť vzápětí za námi se naklonily další dvě lodě a obě posádky skončily též ve vodě. (jen pro dokreslení situace – teplotní podmínky – vzduch 13, voda 8)

Po vylití vody se nám podařilo opět nastoupit s pocitem a odhodláním, že tohle už se nám prostě NESMÍ  stát. Mmch. jeden z „udělavších se“ členů flotily, který váží cca 50kg (váženo i se železnou postelí), měl lehce promodralé rty, zuby mu cvakaly v rytmu reggae a celkově vypadal dost zmrzle. To jen pro představu, jak příjemná to byla koupel.

Ale nic..jedeme dál. Řekla jsem zadákovi, ať si mě řídí, ať mi říká, kdy chce zabrat…on se toho chopil, a říkal, mi kdy mám zabrat na levé straně..pohříchu to bylo prakticky vždy, když jsme potřebovali plout více doleva (pokud máš trochu povědomí o pádlování, asi víš, že záběr na levé straně zákonitě vyvolá směr plutí doprava a nikoli doleva)..při jednom takovém pokusu o záběr, pode mnou praskla sedačka v lodi..trochu jsem se lekla, ale nic..pádlovala jsem na bobku dál..ovšem můj „zadní“ ředitel se lekl poněkud více a loď se opět nakláněla, nakláněla..no a dál už to znáš..faux pas číslo dvě…nyní ovšem naše sólo, takže ostatní ve flotile už tak trochu skrývali své cukající ústní koutky.

Ale nic..vylít vodu, vytřít loď , jedeme dál….a teď už fakt pohodově..Šlo by to, šlo..jen by nesměly být po březích stromy s větvemi visícími do vody. Jednu takovou jsme skoro, ale fakt skoro úspěšně míjeli, když tu najednou za mnou cuk..cuk..náklon a už jsem zase v té pitomé studené vodě…zkrátka číslo tři. Tentokrát jsem si trochu déle postála v té studené vodě, neboť ředitel lovil, pádlo, klobouk, otíral si zamlžené brýle a taky nám tak nějak nešla otočit loď tou dírou nahoru…ale jsme silní jedinci..nakonec jsme znovu nastoupili a jedeme.

Když je klid, je ta říčka celkem příjemná..a kruci..před námi sice hezký, starý, dřevěný most, ale pod ním…“ježkovo voči!!! Jez!!!“..já už párkrát na vodě byla, tak vím, že se musí na jez najet pokud možno tak rychle, jak teče voda..prostě tu loď „rozprdět“…a ve světle těchto mých znalostí povídá můj zkušený zadák:“ tak a teď pomalu, pomaloučku se k tomu přiblížíme….“ Uááááh!!! Došlo mi konečně, že v životě na vodě nebyl…Tak jsem sebrala poslední zbytky odvahy podřízené vůči svému řediteli a řvu:“Néééé naopak, musíme makat…jedéééém!“ Načež on opáčil:“Myslííííš??“, ale naštěstí zabral, takže jez jsme přejeli jako zkušení vodáci…ukolébáni tímto úspěchem jsme se přiblížili k prudké zatáčce, v níž čekala naše lektorka už zdálky něco volala..To něco byla pro mě naprosto katastrofická informace, protože její volání znělo: „Bachá , je tu přes vodu strom.musíte ho podjet“..pro nás byl problém se k němu strefit, natož ho podjet. Nicméně nám nezbývalo než to zkusit.

Viděls někdy film Svatební cesta do Jiljí?? Je tam scéna, kdy pár jede na lodi (Libuška Šafránková a Josef Abrhám) a podjíždí takový kmen, Libuška podjede a on se chytí toho kmenu a drží loď prakticky jen rukama za řevu: „miláčku kontruj!!kontruj!“ Libuška se nejdřív diví se slovy „…lásko, my stojíme..jak je to možné?“..a pak na rozkaz „kontruj!!“ odvětí…“a co to je???“…

..Já sice vím, co znamená kontruj, ale žádný takový pokyn jsem od svého zadáka nedostala, ačkoliv po mém projetí pod stromem jsme se také zastavili a také z toho důvodu, že zadák visel na stromě a tím loď brzdil..pak se ale bohužel pustil tak nešťastně, že loď se obrátila bokem k proudu a co myslíš?…šli jsme zas..číslo čtyři..

Čtvrté koupání odnesl páně ředitelův parádní klobouk, který byl vybaven speciálním zařízením pro odhánění much..ale bylo to jedno. Mouchy stejně do jedné seděli na okolních větvích a držely se smích za břicha, takže neměly čas nás otravovat.

Po této akci jsem již pojala podezření, že cestu nepřežiju ve zdraví. Začalo mě škrábat v krku a postihl mě záchvat víry, neboť jsem přistoupila k úpěnlivé modlitbě, v níž místo závěrečný „Ámen“, bylo „Ať je už konec téhle proklaté řeky“…ale konec nebyl..ani řeky, ani mému utrpení.

Už už se zdálo, že jedeme celkem stabilně objevilo se u břehu opět zrádné křoví, okolo jedoucí hoši z lodě zavolali na mého zadáka: „ Petře, těch větví okolo se nesmíš chytat.“…a co myslíš?, zase se chytil!! Tentokrát tam však byla hloubka a já toto cvaknutí absolutně nečekala, takže jsem se mírně přitopila. To byl poslední hřebíček..ještě že mi kousek odplavalo pádlo, protože bych ho jím určitě už umlátila. Nebýt slov manželky jednatele, které na mě křikla, že za deset minut jsme na konci, tak bych bývala nechala loď lodí, ředitele, ředitelem a došla do cíle po břehu.

Naštěstí byl cíl opravdu už jen pár metrů, a to přesně tolik, kolik jsme byli schopni splout bez koupání…takže zdravím a hlásím, že žiju :o)“