Únor 1948, únor 2012 a zločiny.

Zákon č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu ve dvou odstavcích  § 2 říká:

(1) Zejména pro skutečnosti uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný.

 (2) Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.

 Paní poslankyně za KSČM  Marta Semelová v letošních závěrečných únorových dnech, ve kterých komunisté vzpomínali na převrat v roce 1948 prohlásila:

„Režim nastolený po únoru 1948 zločinný nebyl, zločinný je až režim dnešní, nastolený po roce 1989.“

 Paní poslankyně svým tvrzením otevírá debatu o podstatě politických a kriminálních zločinů.

Politické zločiny vycházejí především z porušování lidských práv. Až do přijetí Základní listiny práv a svobod Federálním shromážděním a následně republikovými radami v roce 1992 nebyly v českém právním řádu opory pro ochranu před politickou zvůlí předlistopadového režimu. Paní Semelová svým způsobem říká: když přece neexistovaly definice toho, co se jiným lidem nedělá, tak se to dělat může.

Ano, to je sama podstata totalitních režimů.

 Paní Semelová má jistou pravdu v jedné věci: následkem svobody podnikání po roce 1989 přišly i nezákonnosti v oblasti hospodářské kriminality. Zajisté: ty se před listopadem 1989 dít nemohly – neboť ani soukromý majetek, o který by někdo v důsledku hospodářské kriminality mohl přijít, de facto neexistoval. Přišly privatizační zločiny, byl sem vpuštěn zahraniční kapitál, který zlikvidoval českou a moravskou konkurenci (např. v cukrovarnictví, ale našla by se další odvětví). Tady je rozlišení mezi politickou a trestní odpovědností velmi obtížné. Jedno je jisté: paní komunistická poslankyně míchá hrušky a jablka dohromady, a zároveň v jedné větě hovoří o odpovědnosti politické a trestní.

 Naštěstí máme však dnes již zmíněnou Základní listinu práv a svobod, která umožňuje ochranu práv občana a máme i Ústavní soud (který komunistický režim z vlastní podstaty odmítal a který byl ustaven až po listopadu 1989), a tak jsme do jisté míry chráněni před politickou zvůlí.

 Trestní odpovědnost vyvozenou z porušování trestního řádu samotnými politiky se však stále učíme vyvozovat. Jsou zde první vlaštovky – poslanec Rath, poslanec Pekárek, bývalý poslanec Wolf, někdejší ministr Ivo Svoboda a další. Na lepší časy se začíná blýskat i v justici, viz případ soudce Havlína, či soudce Berky.

 T.G. Masaryk říkal, že demokracii se musíme učit a že to učení trvá dlouho.

Jak je vidět dnes, máme dvacet let po návratu k demokracii, a ještě jsme se to nenaučili. To, že Komunistická strana Čech a Moravy, přímá nástupkyně zločinné KSČ je dnes tak vysoko v žebříčku preferencí, to není zásluha dnešních komunistů, ale všech ostatních politických stran.

A proto může i Marta Semelová takto hřímat a obviňovat dnešní režim z nezákonnosti. Prorůstání podnikatelské a politické sféry, kterého jsme v posledních patnácti letech svědky, je platformou zločinu. Je důvodem toho, že veřejnost dnes opět vnímá současný režim jako nespravedlivý.

Je to jiná nespravedlnost, než ta, kterou jsme pociťovali před listopadem 1989. Tehdy byli privilegovaní členové jedné strany, teď se ve snaze o privilegia objevují poslanci všech současných parlamentních stran.

 Nepodaří-li se dnešní politické reprezentaci vrátit ke snaze o spravedlivější režim, hrozí další revoluce. A nemusela by být sametová…

 Ale hrozí i další nebezpečí: návrat komunistů k vládě. Bagatelizace tohoto nebezpečí za pomoci argumentu, že už neexistuje Sovětský svaz, opora komunistů na celém světě, je velmi nebezpečná. Pohlédněme jen na Bělorusko, Rusko a některé ostatní postsovětské republiky, Čínu, Severní Koreu….Opravdu se chceme vrátit do kolektivu těchto režimů?

 Blíží se volby 2014. Ale už dnes se začíná lámat chleba na dalších dvacet let….