Stát i kraj na Ostravsku zaspal. Nepředcházelo se problémům, a teď se hasí požár. Už na začátku devadesátých let minulého století se hovořilo o nutné restrukturalizaci průmyslu na Ostravsku a v přilehlém regionu. Tehdejší útlum hornictví, realizovaný se spolupráci ještě federální a také republikové vlády i dalších orgánů samosprávy a státní správy se jakž takž podařilo zvládnout bez větších sociálních bouří. Bylo však jasné, že region potřebuje zásadní proměnu způsobu obživy zdejších lidí, která spočívá ve velké modernizaci průmyslu, orientaci na výrobu s velkou přidanou hodnotou a postupný přechod ke zpracovatelskému průmyslu.
Spoléhání se na neviditelnou ruku trhu, která měla všechny problémy vyřešit, se ukázalo být cestou do pekel. Trh nic nevyřešil – jen se vytvořily nové vlastnické subjekty, které mají jediný zájem: naplňovat zájmy akcionářů dokud to jen jde, a pak „po nás potopa“.
Že taková politika jednou postaví zejména řadové zaměstnance firem, pracující v dělnických profesích, do situace hrozby ztráty zaměstnání, až se možnosti těžby uhlí a na ni navazující dodavatelské služby i možnosti dalšího těžkého průmyslu v kraje ukáží coby vyčerpané a neschopné odolávat konkurenci, to mnozí věděli a varovali před tím již v roce 1993.
Uplynulo dvacet let, během kterých stát spoléhal na zázrak.
Zázrak, který by vtiskl Ostravsko-karvinskému regionu novou tvář, nové podniky, nové možnosti zaměstnání pro desítky tisíc lidí.
Jenže zázraky se dějí jen v pohádkách.
A přitom zde byl příklad: Porýní-Vestfálsko. Region na západě Německa, který se v sedmdesátých letech minulého století potýkal s podobnými problémy. Tehdejší německá vláda však nenechala řešení jen na soukromém kapitálu, ale velkými státními investicemi do modernizací a inovací problém řešila s předstihem a preventivně.
Podle vyjádření hejtmana Nováka (ČSSD) kraj bude hledat „nějakého nového velkého investora“. Tohle čekání na spasitele se může bez výsledku protahovat donekonečna.
Podle nynějšího ministra průmyslu Ciencaly by stát měl znárodnit důl Paskov, dotovat těžbu a zajistit aspoň na čas obživu desetitisícům lidí na Ostravsku.
Ale to je jen dočasné řešení.
Dokud stát i kraj nepřijde s vizí, která jasně řekne, jaké má být Ostravsko-Karvinsko za dvacet, třicet let, čím se tady budou lidé živit, a dokud nezačne tuto vizi naplňovat přípravnými kroky, budeme před sebou valit problém, který bude jen a jen narůstat.
