Slavomil Hubálek bude chybět nám všem.

Zpráva o úmrtí psychologa Slavomila Hubálka mne velmi zarmoutila. Jsou lidé, kteří navždy opustí tento svět, a přesto, díky svému životu a díky tomu, co po nich zůstalo, jsou stále s námi.  Po Slávkovi zůstaly výsledky jeho práce.  Práce, která, a to není fráze, byla prospěšná velmi širokému okruhu občanů ČR, i mnoha lidem za hranicemi.

Citovat někoho je vždy ošidné, citací nevystihneme okamžik a situaci či kontext, ve kterém dotyčný svá slova pronesl. Předsto vzpomenu na Slávka prostřednictvím citací jeho slov.

Když se Slávek Hubálek rozhodl před několika lety kandidovat ve svém pražském obvodě do Senátu, sešli jsme se k rozhovoru o tématu článku, kterým bych přispěl k jeho senátní kampani.

Titulek, který jsme tehdy zvolili, zněl „Jak se nestát obětí nájemného vraha“, a dodnes slyším Slávkova slova: „Většinou jde o peníze. Důležité je nikomu moc nedlužit, ale také nebýt velkým věřitelem.“ Mimořádně zajímavé bylo psychologovo vyprávění o povahách a charakterech. „Charakter je například Moliérův Lakomec. Ale lakomec může být na první pohled škarohlíd, nebo naopak vtipálek – a to už je povaha.“ Nikdo mi nevysvětlil rozdíl mezi povahou a charakterem tak stručně a výstižně.

Když se řeč stočila na charaktery a povahy nejtěžších zločinců, ale také na osobnostní vybavení některých špičkových manažerů, pod jejichž psychologickými profily byl Slávek podepsán, vše probíhalo samozřejmě beze jmen. Dozvěděl jsem se, že pachatelé nejzávažnějších zločinů a vrcholoví manažeři mají shodně velmi silnou vůli, hodně energie, cílevědomosti, vysokou inteligenci. Rozdíl, a zásadní, je v tom, k jakému účelu své osobnostní vybavení používají.

„Ten bod, od kterého se tyto dvě skupiny od sebe zásadně vzdalují,  je jejich hodnocení praktických kroků vedoucí k promítnutí svých schopností do způsobu, jakým vydělávají  velké peníze. Jedni poctivou prací  a druzí cestou nelegální,“ říkal Slávek a dodával: „U zločinců se uvažování stočí k poměřování zisku a sankce. Je-li sankce menší, než zisk, je překročení zákona vyhodnoceno jako výnosné, a jdou do toho.  Poctiví lidé uvažují jinak – ani je nenapadne psané či nepsané zákony překračovat, neboť samo toto překročení je vyhodnoceno jako nejvyšší možná ztráta. Ztráta osobní cti a dobré pověsti, která je těmto lidem nade vše. Byť je v některých případech promítnuta do ekonomické roviny.“

Kéž by si tato slova vzali k srdci všichni.

Mně osobně a ještě více světu, ve kterém žijeme, bude Slávek Hubálek moc a moc chybět.