Můj blízký přítel, znalý poměrů ve zdravotnictví, mi napsal: „Chceš kritizovat některý ze zdravotních ústavů? Nebo některé z lékařů? Tak si dej pozor potom, až tvoje kritika vejde ve známost: v případě tvé nutné hospitalizace se nechej odvézt někam jinam, jen ne do té kritizované nemocnice ke kritizovaným lékařům. Protože tě zabijí.“
Připadal jsem si jako ve špatném filmu. Lékař byl totiž pro mne vždy jednou z nejvyšších autorit. Už jen to, že studovat „na doktora“ šli vždy ti nejlepší studenti, dělalo z lékařského stavu profesi úctyhodnou. Jak šel život, pochopil jsem, že vysoké IQ není vždy zárukou vysokých lidských kvalit.
Osud mne zavál mezi havíře do dolů.
Tam, mezi lidmi mnohdy s nízkým vzděláním, jsem poznal několik velice vzácných lidí: moudrých, slušných, s hlavou jasnou, s hodnotami uspořádanými – ale hlavně: se svědomím, poctivostí a vzácnou vlastností: hrdostí na svoje jméno, na svoji práci a na svoji pracovní pověst.
Ale to jsem odbočil.
Nedávno jsem psal o babičce, která neměla dost peněz na drahý lék a odešla z lékárny bez něj. Pojišťovna prostě ten lék, který potřebovala, nehradila v plné výši. A dnes jsem se dočetl, že Fakultní nemocnice Ostrava zakoupila před lety tomograf Siemens Somatom AS64 za 28,4 milionu korun. Tento přístroj je přitom k dostání za 12,5 milionu. Přístroj zaplatila Všeobecná zdravotní pojišťovna.
Kolik babiček by mělo do konce života léky zadarmo, kdyby se peníze zbytečně vyhozené za předražený nákup věnovaly na jejich léčbu?
Předražených nákupů bylo ve zdravotnictví za posledních pět let mnohem více. Ministr zdravotnictví neustále hledá peníze, kterými by zaplatil náklady na potřebnou zdravotní péči.
Kdo může za to, že k předraženým nákupům došlo? Kdo stojí v pozadí těchto transakcí, a kam šly peníze za nadhodnocené přístroje? Mohou za to lékaři těch nemocnic, které byly podobnými přístroji vybaveny? Šly případné provize do jejich kapes?
Myslím si, že nešly, a že řadoví lékaři za tyhle nákupy nemohou. Chci prostě věřit v čest lékařského stavu. A nepíšu to proto, že bych se jako můj přítel bál o život v případě hospitalizace.
Za předražené nákupy mohou ti, kteří peníze na investice do nemocnic rozdělovali: tehdejší ministr zdravotnictví Julínek (ODS), jeho náměstek Šnajdr, a pak také dozorčí a správní rada VZP.
A přesto, že jsem dospěl k tomuto závěru, budu dělat všechno co mohu v rámci zdravotní prevence, abych do žádné nemocnice nemusel.
Mnozí mají přece „dlouhé prsty“….
