Do Ostravy v minulém týdnu přijelo několik skupin zahraničních lidových tanečníků, zpěváků a muzikantů na festival Folklór bez hranic. Mohl to být krásný týden. Jenže...
Zahajovací den - minulé pondělí – přinesl nádhernou a dojemnou událost. Organizátoři pozvali dva soubory: jeden z Chorvatska a druhý ze Srbska. Vzhledem k událostem posledních dvaceti let v bývalé Jugoslávii byl společný pobyt těchto souborů na jednom festivalu očekáván s mírnými obavami.
V pondělí večer se všechny obavy ukázaly jako úplně zbytečné, ba naopak, večer přinesl nádherný a velmi dojemný zážitek: Srbové a Chorvati se po večeři zavřeli společně do jedné místnosti, a tam se všichni postavili do kruhu, Chorvat vedle Srba, vzali se za ruce, dali paže na ramena souseda, a společně si zazpívali. Nádhernou chvíli umocnil následující večer, kdy se soubory vzájemně učily tance a písně svých zemí , kdy srbská kapela hrála, Chorvaté a všichni ostatní společně tančili a zpívali. Opět se potvrdila dějinná pravda: války jsou záležitost politiků a generálů, prostí lidé se domluví vždy a všude na světě.
Z největší dálky, až z Cookových ostrovů v Pacifiku přijel soubor Akirata z ostrova Rarotonga. Tichomořští lidoví umělci rozdávali radost a nádheru i vášeň svých písní a tanců až do pátečního závěrečního koncertu, v jehož průběhu však zatím neznámý pachatel vykradl jejich pokoje na kolejích Vysoké školy báňské.
Místo posledního večera a noci s rozloučením probíhalo vyšetřování. Policistka, která přijela na místo činu, napsala do protokolu Kůkovy ostrovy, v průběhu vyšetřování padala ze strany policie slova o tlumočení „do té jejich papuánštiny“, to že Cookovy ostrovy jsou součástí Nového Zélandu a mluví se tam anglicky bylo pro policisty s maturitou překvapující sdělení, o tom vysvětlovat zeměpisný rozdíl mezi Papuou-Novou Guineou a Novým Zélandem bylo zbytečné už jen uvažovat.
Nutno přiznat, že další policisté včetně člena kriminálky už byli výsostní profesionálové a jejich chování i práce zasluhuje jen uznání.
Bohužel, zahraniční hosté odjíždějí z České republiky okradení o věci, jejichž cena se v některých případech nedá vyčíslit, neboť šlo v mnoha případech o věci s osobní historií, v podstatě nenahraditelné.
Nakonec konejšili umělci z Tichomoří domácí pořadatele slovy „věci se dějí, takový už je svět, i takoví mezi námi žijí lidé…“.
Co dodat?
