Slyším to pořád dokola: Nevím, koho volit, raději k volbám nepůjdu. Ti, kterým bych dal hlas, se tam stejně nedostanou, a ze stran, které mají vyšší preference, nechci volit žádnou. Odrazování voličů od volby malých stran se ovšem hodí velkým stranám, které potřebují velkou velkou volební účast. Tím odrazováním získávají hlasy.
Zároveň platí: ztracené hlasy neexistují! Každým odevzdaným hlasem přispívám straně, kterou volím, k překročení hranice 3%, která znamená státní příspěvek na existenci.
Nízká volební účast je výhodná pro strany se stálým táborem členů a příznivců, disciplinovaných tak, že k volbám určitě půjdou. Takové voliče má ovšem hlavně KSČM, strana, která má ve svém programu na první stránce vytčený strategický cíl: dosažení socialismu. Starší generace, která zažila léta budování socialismu od roku 1948 do roku 1989 ví, co by vláda komunistů v této zemi znamenala. Stačí si přečíst na Wikipedii pod heslem socialismu jeho charakteristiku: Jde o společenský systém se společným vlastnictvím výrobních prostředků. No to ale snad dnešní komunisté, podnikající jako vlastníci výrobních prostředků v řadě firem, ani chtít nemohou! Nebo snad ano? Že by dobrovolně dali své majetky, získané po roce 1989, zpět do procesu znárodnění?
V případě KSČM je to tedy jasné: kdo nejde k volbám, pomáhá této straně k většímu volebnímu vítězství.
Volební účast je ale důležitá i z jiného důvodu: čím více voličů jde k volbám, tím je volební výsledek kvalitnější. Zvyšuje se totiž v součtu všech odevzdaných hlasů hranice pěti procent. Když dáme hlas např. Straně zelených, i kdyby se Zelení do parlamentu nedostali přesto, že letos mají velkou šanci k návratu do reálné politiky, zvedám tím laťku i Okamurovi, i SPOZ, a možná přispěji k tomu, že zvednutí tříprocentní hranice vezme státní příspěvek Bobošíkové a nacistům. Právě pro Bobošíkovou a Vandase je nízká volební účast životní potřebou!
Pohled na volební preference přináší další zjištění: voliči se nepoučili z fiaska Věcí veřejných, a opět dávají přednost novým stranám. Výrazně nepůsobí např. účast Víta Bárty v Okamurově projektu, kde bývalý šéf Veverek opět kandiduje. A celkem vysoké preference SPOZ jsou jasným důkazem, že veřejnost zatím nezaznamenala skrytý převrat, který proběhl ve státní správě brzy po nástupu hradní Rusnokovy vlády: výměna lidí v duchu hesla „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ srozumitelně charakterizuje jeho realizátory.
Všem těmto silám může překážku vstupu do sněmovny položit pod nohy právě vysoká volební účast.
V nadcházejících volbách jde o osud demokracie v České republice na dlouhá léta dopředu. Kdo přijde k volební urně bez ohledu na to, koho volí, pomůže demokracii, protože stále ještě žije naděje, že demokraticky smýšlejících Čechů, Moravanů a Slezanů je většina. A proto: POJĎTE K VOLBÁM!
