Protiromské nálady ve společnosti sílí.Romové sami se také radikalizují. Zakládají vlastní politické strany. To není dobře, ale nelze se jim divit. Ostatní politické strany Romy spíše ve vlastních řadách na kandidátkách až na výjimky nechtějí. Ale i uvnitř romských stran roste napětí. Pokud se společnost rozhodně nepostaví proti rozdmýchávání protiromských nálad, rostoucí agresivita může přerůst do tragických rozměrů.
V pátek 27. září proběhly v Ostravě bezprostředně po sobě dvě demonstrace. Ta první začala v 17 hodin a byla zaměřena proti rasizmu, nacismu a šíření rasové nenávisti. O hodinu později začal mítink extrémně pravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti, který se zvrhl v pokus o protiromský pogrom.
První demonstrace vyzývala ke klidu a rozvaze, k odmítnutí násilí, k odmítnutí rasismu a fašismu.
Druhá se naopak zvrhla ve výbuch násilí ze strany demonstrantů z řad extrémní pravice, kteří se pokusili o protiromský pogrom. V pokusu „dobýt“ ubytovnu, ve které bydlí až na malou hrstku „bílých“ sociálně vyloučených samí Romové, jim musela zabránit policie. Vzduchem létaly dělbuchy, zápalné láhve, situace připomínala pouliční válku.
Nezakládejme ghetta
Zajímavé však bylo složení odpůrců první demonstrace: šlo o občany, kteří o sobě tvrdili: my nejsme žádní náckové, my jen chceme žít slušně v bezpečném městě, chceme práci a čisté město a klid. To jsou požadavky, které jsou zcela na místě.
Co není na místě, to je přesvědčení, že za vysokou nezaměstnanost v regionu, za nakupení sociálně vyloučených občanů na jednu ubytovnu v centru městského obvodu, za strach v ulicích mohou Romové. Opak je bohužel pravdou.
Jestliže se nějaká radnice rozhodne seskupit na jedno místo sociálně vyloučené, zakládá ghetto. A ghetta jsou zdrojem narkomanie a kriminality, bez ohledu na barvu pleti. Ten, kdo rozhodl o zřízení takové ubytovny, se chtěl zbavit problému, ale zadělal si na mnohem větší problém. Taková ubytovna potřebuje více strážníků v okolí, více sociálních pracovníků v terénu, více nákladů z městského rozpočtu.
Romové jsou sociálně a kulturně odlišní od většinové společnosti. To je pravda. Bez ohledu na tuto odlišnost jsou to však občané České republiky, a to se všemi právy i povinnostmi, které z tohoto občanství vyplývají. Mají svá práva, a mají i své povinnosti. Práva jim nelze upírat, a plnění povinnosti lze vyžadovat.
Příčina nevzdělanosti Romů
V padesátých letech minulého století začala fungovat síť zvláštních škol. Tyto školy byly určeny pro děti s lehkou mentální poruchou, pro děti obtížněji vzdělavatelné. Do těchto škol se ale dostala naprostá většina romských dětí (dnes generací romských dědečků a babiček, otců a matek), kterým takto nastavený systém vzal životní perspektivu.
A jsou to právě děti těchto neprávem do zvláštních škol bílou většinou poslaných romských občanů, kteří dnes nemají žádné uplatnění na trhu práce.
Řešení je pouze v růstu vzdělanosti Romů. Ten růst bude trvat několik desítek let. A právě v tomto růstu vzdělanosti musí Romům pomáhat bílá většina. Nevzdělanost Romů totiž z velké části zavinila. Důkazem je průzkum provedený v Británii. Děti z romských rodin tam bez problému prosperují v normálních základních školách. Je tedy jen a jen dalším rasistickým tvrzením, že nevzdělanost a odmítání vzdělávání je kulturním rysem Romů.
Není. Je to jen setrvačnost: romští rodiče, kteří kdysi vyšli ze zvláštních škol, dnes posílají svoje děti do praktických škol. Ty jsou opět určeny pro děti s lehkou mentální poruchou. A i když takových dětí je všude na světě v populaci něco kolem tří procent, v našich praktických školách je romských dětí 25%. To je na první pohled nenormální situace.
Sociální podpory
Ten, kdo z občanů nemá práci, má v naší zemi právo na sociální podporu, a to bez ohledu na barvu pleti. Za to, že velkou část podpor v nezaměstnanosti čerpá romská menšina, však může právě bílá většina. Ta zaměňováním socio-kulturní odlišnosti za lehké mentální postižení přiváděla romské děti v průběhu minulých padesáti let do škol, jejichž absolventi uplatnění na trhu práce nemají. Poukazování na to, že někteří Romové jezdí pro sociální podpory v drahých autech, je zevšeobecňování a generalizace. Ano, v ojedinělých případech je i toto možné. Pak je ovšem na místě aktivita státní správy, a zamezení zneužívání sociálních dávek.
Přídavky na děti
Romské rodiny jsou početné a berou často v souhrnu dost vysoké částky rodičovské podpory. Bohužel z těchto peněz žijí celé rodiny, byť by mělo jít hlavně o peníze na děti, na podporu jejich rozvoje a vzdělávání. Zaslechl jsem návrh, aby se dětské přídavky vyplácené romským rodičům omezily na přídavek pro dvě děti, na ty další ať si Romové doplácejí sami. To je ryze rasistický požadavek. Jestli se nějaká země rozhodne pro omezení porodnosti tímto způsobem, nelze to z principu občanských práv vůbec obhájit, ale i tak to musí platit bez rozdílu pro všechny.
V pozadí je ekonomika
Ti „slušní bílí“, jak se sami označili někteří účastnící ostravských demonstrací, se většinou rekrutovali ze skupin s nízkými příjmy, případně to byli „bílí nezaměstnaní“. Za jejich tíživou ekonomickou a sociální situaci však Romové nemohou. Může za to zejména na Ostravsku přehlížení problémů kraje s nakupením těžkého průmyslu, jehož problémy stát v předstihu neřešil. V jiných částech republiky jsou svolávány protiromské pochody všude tam, kde jde o nahromadění sociálně vyloučených Romů na jedno místo. Extremisté této situace jen a jen využívají a vytloukají z ní vlastní politický kapitál.
Ano, máme tady romský problém. Ale je problémem nás všech, a nemá krátkodobé řešení. Jestli se ale hned celá společnost nezačne celým problémem vážně zabývat, růst násilí a agresivity na protiromských demonstarcích a pochodech může přinést zmařený lidský život. A by mohla být rozbuška etnické války.
