Je sobota 24. května ráno, a já jedu pracovně z Ostravy hl. n. do Opavy. Podle jízdního řádu Českých drah mám na přestup v Ostravě-Svinově dost času. Jenže v důsledku zpoždění zaviněného výlukou na trati můj vlak přijíždí do Ostravy -Svinova v okamžiku, kdy přípoj do Opavy právě odjíždí. Je to na infarkt.
V informační kanceláři dostávám sice potvrzení, že mi vlak do Opavy ujel v důsledku zpoždění zaviněného výlukou na trati, ale to je mi k ničemu, svoji dnešní práci už neudělám. Když se, sice rozčilen, ale přesto s úsměvem na tváři, ptám nevinné pracovnice za přepážkou, zdali je na nádraží přítomen nějaký nadřízený, odpoví mi, že je víkend a nikdo takový o víkendu nepracuje. Vlaky jezdí podle povelu z počítače.
Naivně jsem si myslel, že když je někde výluka a tedy výjimečná situace, je zapotřebí posílit pracoviště lidmi, kteří budou výjimečnou situaci řídit. V takové situaci je totiž zapotřebí lidského rozumu a myšlení, a tedy osoby, která dát povel k pozdržení odjezdu přípojného vlaku. Stroje totiž myslet pořád ještě neumí.
Bohužel Český drahám mohou být cestující ukradení. Je víkend. Vedoucí pracovníci si užívají volno. Na mimořádné směny asi nejsou mzdové prostředky, a to ani v mimořádných situacích.
Do dnešního dne jsem preferoval České dráhy před jejich konkurencí. Po dnešku mne asi tato konkurence Českým drahám ukradne. A vlastně proč ne, když se ke mně ČD chovají tak, že jim můžu být ukradený.
