Středeční rozhodnutí české vlády skončit s kritikou chování Číny vůči Tibetu zarmoutilo mnoho lidí, kterým je svoboda dražší než majetek. Zarmoutilo i řadu ostatních, kteří odsuzují násilí v jakékoliv formě, projevované vůči jedinci či skupině, potažmo etnické skupině či národu.
Násilí je stupeň zla. V dnešní době můžeme v souvislosti s Tibetem mluvit o násilí ze strany Číny jako o prostředku nebo způsobu, jak donutit Tibeťany, aby činili něco, co činit sami nechtějí, anebo jim znemožní vykonávat něco, co vykonávat chtějí.
Přesto že Tibet je od České republiky vzdálen sedm tisíc kilometrů, projev násilí v této zemi nám nesmí zůstat lhostejný. V konečném důsledku se totiž cílem takového násilí můžeme stát i my. Viděl jsem nedávno představení čínské herečky, která rozdávala text v čínštině s podmínkami, za kterých může mít rodina další dítě. Poté, co nám divákům byl text přeložen, herečka řekla: „A dobře si ten papír uschovejte, možná ho budete potřebovat.“ Zamrazilo mne.
I když v žádném případě nechci srovnávat dnešní Čínu s nacistickým Německem a postup Číny vůči Tibeťanům s postupem hitlerovského Německa vůči Židům, nemohu zavřít oči před jednou souvislostí. Hitler a jeho souputníci likvidovali Židy v rámci holocaustu očividným brutálním způsobem a veřejně hlásali cíl zničení židovského národa. To Čína vůči Tibetu a Tibeťanům nedělá. Nicméně: politika Číny vůči Tibetu de facto přináší postupné vyhlazování tibetského národa. Právě tím, jak je Tibeťanům upírána kulturní autonomie, jak rostou počty Číňanů žijících v Tibetu, právě tím mizí tibetský národ z mapy světa. Tohle nevidí jen slepý. A česká vláda hlásající konec kritiky Číny se tedy chová jako slepá.
Záminka, že vládě (a potažmo i prezidentu Zemanovi) jde o rozvoj vzájemného obchodu mezi Českou republikou a její exportně laděnou ekonomikou a Čínou, je nejen krátkozraká či slepá, ale je dokonce lživá. Číně a jejím ekonomickým zájmům totiž kritika v oblasti chování k Tibetu vůbec nevadí. Jinak by například Švýcarsko nemohlo mít tak masivní rozvoj vzájemných ekonomických vztahů s Čínou a zároveň vítat dalajlámu ve své zemi na nejvyšší vládní úrovni. A Švýcarsko je jedním z největších světových kritiků Číny co se chování vůči Tibetu týká.
Ale i kdyby mělo odmítání čínské expanze do Tibetu za důsledek ochlazení vzájemných (i ekonomických) vztahů, nechť. Neboť svoboda je a bude vždy víc, než majetek a hmotný prospěch.
