Vychováváme děti z Ukrajiny pro zákopy ?

Krátké zamyšlení na víc než aktuální téma. Vstupte na vlastní nebezpečí, za nic neručím a vstupné tradičně nevracím....

Jsou to už dva roky kdy do našich škol dorazila asi ta nejsmutnější vlna uprchlíků. Ta dětská. 

Byť je tragédie osudů rozfoukaných válečným běsněním hrozná v jakémkoli věku ....  My dospěláci už svět kolem alespoň trochu chápeme. Možná , že lepší výraz než, že ho chápeme je termín  - známe. 

Hodně se napsalo o tom jak jak takhle vlna zapadla, nebo nezapadla. Nemám globální čísla ani žádnou analýzu podle věku,  mohu sloužit jenom vlastní zkušeností.

Prvotní náraz byl docela síla. Zřizovatelé školy kam chodím učit (je to škola soukromá) , a chodím tam učit rád i pro sociální aspekt, kterému se dlouhodobě věnují bez nějakých okázalých gest a nároků na slávu... Věnovali půlroční studium těmto dětem zdarma. Což jim a jejich rodičům dalo šanci zorientovat se nejen v tom, zda u nás studovat, nebo ne...

Jelikož mám skvělou kamarádku , která má rodinu kousek od Charkova, povedlo se nám v prvních dnech udělat pro ně projektové dny vaření jídel známých z domova. Pro spoustu z nich bylo určitě pozitivem, že mimo mé směsice rusko ukrajinských výrazů se jim dostalo i srozumitelné dovysvětlení v rodné řeči. ( Je fuk, jestli to byla ukrajinština, nebo ruština. )

Po dvou letech si troufnu říct, že jejich adaptace proběhla ve všech ohledech víc než dobře. Samozřejmě, že jsou jedinci, kteří mají nějaký problém. Ti se ovšem najdou i mezi těmi, kteří celý život prožili v blízkém okolí...

Poslední dobou se při pohledu na ukrajinské kluky z vyšších ročníků neubráním otázce z nadpisu blogu. Tím jak je má člověk rád ( Ano, samozřejmě , je to zvláštní, ale učitel by měl mít rád své žáky. Vím, že často to tak v realitě nevypadá...) je představa, že se schovávají někde v blátě před granátem strašidelná...

Nemá to co dělat se spravedlivou, nebo nespravedlivou válkou...

Náš "západní svět" už po skončení " té druhé světové"  jednou Ukrajince pro své zájmy využil. V řadě z nich se dlouho udržoval pocit, že přijde další  proti utlačovatelům z Kremlu. Střelba pak zněla dávno poté, co válka skončila....

Stejné pocity pak ve mě vyvolává lavírování lídrů EU a NATO dnes. Účinnou pomoc, která by zvlášť v prvních měsících konfliktu měla velkou naději situaci na bojišti zvrátit  jsme nedodali. Udržujeme ji přesně tak aby Ukrajina neztratila celé území .... a zároveň moc to Rusko neohrozila...

Písnička nemá s blogem společné nic. Ale Roman a jeho melodie mě provází drahně let. Tahle, ještě pořád relativní novinka... se hodně povedla...  A jak jsem se jako "drsný rocker"  ocitl mezi fanoušky Kamelotu ? Inu, v dobách hormonálních bouří za to samozřejmě mohla láska...

Je to mocná čarodějka. Třeba, jednou vyléčí i tenhle Svět....