Školní rok odstartoval v takovém tempu, že se sem moc nedostanu. Ale konečně je chvilka podlehnout puzení a napsat přesně tohle...
Dlouhé roky jsem taky patřil k těm, jejichž pohled na učitele byl poměrně jasnej... Pohodová práce na pár hodin týdně. Zbytek přestávky, volné hodiny.... Každou chvíli prázdniny.
Sám jsem byl zvyklej vstávat většinou dávno před pátou, lopotit často do večera. Pracovištěm byla mnohokrát sluje bez oken, výheň, žár, žízeň... Od čerta mě odlišovala především skvrna od guláše místo sazí na zástěře...
Nervy při vydávání meníček protože se nestíhalo, nervy při připravách na večer protože se nestíhalo a večer... pro změnu změnu nervy z pinglů ... protože se nestíhalo.
Taky se o kuchařině díky tomu tvrdí, že to není práce pro slabé kusy. Mluvíme rádi o stresovém prostředí v kterém probíhá. S jistou dávkou masochistické hrdosti zkrátka často dáváme světu na odiv jak tělesně i duševně náročné řemeslo milujeme ..
Co by nám mohl vyprávět takovej lehkoživka učitel ...
Nedovedete si představit jak mě před lety sklaplo, když jsem pokličku učitelského povolání nadzdvihl a podíval se pod ní.
Přestávky ? Ty skutečně nejsou určené pro učitele, ale pro děti.
Každou chvíli prázdniny ? No holenkové , spousta toho času je určená opět jen k práci , samostudiu apod...
Že učitel učí jen pár hodin týdně a má hotovo ? Tak to je asi největší omyl ze všech. Pokud chcete učit dobře, strávíte hodiny práce na přípravách aby hodina odsejpala, bavila a měla smysl. Navíc rozhodně to není tak, že si jeden rok něco připravíte a žijete z toho do penze. I v rámci jednoho ročníku máte rozdílné třídy a musíte v každé učit v ideálním případě trošku jinak. Mezi ročníky se pak snažíte zabudovat další nové věci místo těch, které se úplně neosvědčili.
Ve škole nestíhá člověk taky často. Na rozdíl od kuchyně to ale musíte dělat mnohem organizovanějším způsobem . Stres pak ve škole nejde odbourávat alkoholem, drogami ani tím, že vulgárně někoho seřvete...
Jako šéfkuchař jsem byl zvyklej večer se pro něco rozhodnout a ráno se jelo, protože jsem byl king podle kterého se věci řídí...
Ve škole jsem se musel naučit mnohem širší spolupráci s kolegy. Ještě k tomu v mnohem přísnějších nárocích ze strany legislativy.
Co je pro mě ale největší rozdíl, je pocit odpovědnosti. Člověk není dokonalý a chyby dělá. Doba kdy jsem považoval za tragédii oprávněnou reklamaci zákazníka je dávno pryč. Tu můžete pořád ještě snadno napravit . Chyba z pozice učitele může mít nevratné následky.
Neučím a nikdy jsem neučil celej učitelskej úvazek. Na to nejsem dostatečnej tvrďák. A rád bych tímto blogem složil poklonu těm, kteří tu sílu mají. Kopnout si do nich často kopne kdekdo. Vždyť to nic nestojí ....
A písnička ? Amy by dneska slavila narozeniny.
