Socialismus v žaludku

Ponechme stranou ideologii a bídu, či naopak jistoty které nám tato doba přinesla. Podívejme se do zpětného zrcátka z trošku jiného úhlu....  

Ne, skutečně nebylo tolik zábavy kolem nás jako je dneska. Ponechme stranou její kvalitu. Asi nejzvláštnější mi zpětně připadá když tak po ránu vejrám do nabídek desítek a stovek tv kanálů, že  Československá televize ( jediná tehdejší oficiální tv stanice)nevysílala nonstop. První program "šel" od rána do půlnoci, druhý začínal až odpoledne a končil podobně...

Nejen, že nebyla "telka". Moje studenty by nejspíš překvapila absence streamovacích služeb, sociálních sítí.... Ty dospělejší by pak do šoku uvedl fakt, že ani v osmdesátých letech které už pamatuji aktivně..... Nebylo všude k zhlédnutí na stohy porna a muselo se pracně souložit..... ( O tom jak moc se změnila intimní móda se raději rozepisovat nebudu. Ponechme nastupující generace v naivní  představě že holení je tu s námi odjakživa a bobr je  jen sympoš co s vyceněnejma zubama ohryzává dřevo...)

Člověk se ovšem nebavil jeno sexem. Alkohol nám dělá kámoše dávno před socialismem a v tvrdé konkurenci lehkých drog obstál i po něm.  Co nám tehdy šmakovalo ?  Nebudu rozebírat pivo. U piva se nejednalo o zábavu, ale o základní životní potřebu značné části převážně mužské populace. Nejlepší se pak čepovalo na místech kam by nejspíš noha dnešní omladiny nezavítala, případně by utekla po první návštěvě toalety. Ale pamětníkům výčepů z nejnižší cenové skupiny se jistě zaleskne v oku slza..... Pípa se tam roztočila s otvíračkou a nezastavila se. Pivo pak bylo jako křen, nad stolky na stojáka se válel modrý oblak kouře, pod stolem pak odpočíval Pepa.

Na domácích mejdanech, nebo "pracovních poradách" se často podávala brandy, ten kdo si chtěl udržet zdání luxusu servíroval koňak...

Populární u nás byl rovněž "gruziňák" a musím říct, že na rozdíl od bolševiků, tanků a vřelých soudružských polibků patří mezi mé oblíbené pamlsky dodnes...

Tuzemák se ještě jmenoval rum ( ač s rumem nemá mnoho společného, jsem fajnšmekr na suché rumy a můžu potvrdit), vodečka tekla proudem, fernet lakoval naši společenskou rakev a našlo se i pár tlamolepů pro dámy....

Kdo neměl "občanku" se správným datem narození , nebo měl prostě smolíka, že ji po něm někdo zrovna vyžadoval ( nalévání nezletilým bylo zvlášť v trojkách a čtyřkách celkem standart) , mohl si dát pytlík bonbonů a zasnít se, že jednou taky bude dospělej. (Škoda, že zpětně už to nefunguje, těšit se na dětství a pubertu bych bral. Ale co už...)

Takové luxusní karamelky jako tenkrát už jsem nikdy neochutnal. Lipo, Bon Pari... některé značky přežívají dodnes, ale s jinou recepturou i majitelem. Sám když si vzpomenu na babičku, vzpomenu si i na jahůdky obalené v cukru, jediné bonbony pravidelně k dostátní v našem vesnickém krámku....

Jednoznačným hitem, který z oněch dob přetrval a plní naše žaludky na nejrůznějěích trachtacích i v novém miléniu je chlebíček. Tento poklad naší národní gastronomie žije i nadále vlastním životem. Zároveň ale, mimo nejrůznějších moderních verzí stále drží v kurzu klasiky. Šunkovej, s debrecínkou, s vajíčkem...  Musím říct, že já bych si ho sebou vzal asi i na pustej ostrov kdybych mohl....

A jak to bylo s tím retrem v žaludku dál ?

Mám to dopsat ? Na blog aby nenudil jsem toho naťukal pro jednou už dost. Tak dejte vědět... :)