To máme dneska mládež.... říká se vlastně od nepaměti. Vzhledem k tomu, že je naše a že to nakonec vždycky dobře dopadne... Jsem za ni opravdu rád :)
Nejen na těchto stránkách se často o dnešních "mladejch" dozvídám, jak se do nich spousta starších trefuje, že neumí támhleto.... A tohle ? To se za nás přeci dělalo takthle....
Vždycky si vzpomenu na oči v sloup těch moudrých kolem, když jsem někam nakráčel s hárem na zadek. V rozpadajícím se křiváku natlučený hřebíky a pyramidy....
Nakonec jsem skončil celkem normálně. ( Tedy doufám, že mě z toho nikdo z blízkého okolí po přečtení blogu nevyvede....)
Tyhle řádky, ale nepíšu proto abych se strefoval do škarohlídů. Naopak, chci je potěšit. Na hotelovce učím sedm let. Rukama mi prochází šestý ročník "prváků" oboru hotolenictví ( jeden učil kolega) . V tom prváku když nejsme ve třídě, ale stojíme v kuchyni.... Učíme se vždycky spíš jednodušší věci. Nemají ještě žádnou praxi a proti svým spolužákům z učebního oboru ( ti už po půl roce většinou krájí obstojně) drží nůž jako prase kost...
V rámci těch základů se tedy šestý rok pouštím do věcí jako jsou bramborové placky. Ty na sladko sklízejí vždycky obrovskej úspěch. Se škubánky už je to horší. Tam vždycky půlka třídy vrčí... " Brrr, slanima..." " Cože .... škvarky ? " " Fuuuj, cibule...."
Letos poprvé si ta smečka patnácti a šestnáctiletých pubošů smlsla na verzi s cibulkou a se škvarkama stylem, že jsem zíral...
Nakonec .... Třeba jim ten náš svět už přijde natolik oddělený propastí času... Že když jim ho dobře naservírujeme, nemají už potřebu s ním bojovat :)
A tady jsou ty škubánky...
Písnička má spojitost s mým mládím. Ono je s tou revoltou spojené od nepaměti. Rage Against the Machine oznamují, že už se na pódia nevrátí... Jejich největší sláva padá do časů, kdy jsem po pádu komunistů moc s jejich levičáctvím nesouzněli... Té "náloži" ovšem nešlo odolat. Najednou zjistíte, že si podupáváte a skáčete jako šílenec...
