Sedm pravidel co šéfkuchař nikdy nesmí, malé manažerské školení....

Většina pravidel platí nejen pro šéfkuchaře, ale i lecjaké jiné šéfy. Jen snad ti z oboru stavebnictví se v té polévce můžou klidně i koupat.

Šéfkuchař  nikdy nesmí předpokládat

Pokud zaúkolujete své kuchtíky jen tak napůl předpokládajíc,  že přece ví jak na to, jste na cestě do zatracení. S úsměvem pohřbí ideu toho co měli udělat a páchajíc něco strašného usmívají se vám v ústrety. Navíc očekávají pochvalu a váš cholerický záchvat jim nedělá dobře.

Šéfkuchař nikdy nesmí dát najevo pochybnosti

I když věci nejdou zrovna podle plánu a kuchyní se  prohání povodeň,  začalo hořet,  nebo si prostě jen nejste schopni vzpomenout co zrovna děláte.... Nesmí to na vás být v žádném případě znát.  A už vůbec by nikoho v této pozici nemělo napadnout tvářit se jinak,  než že je nejlepší na světě.

Šéfkuchař si nehraje na schovávanou

Ani Bůh v rondonu, pokud není často vidět a "cítit" tam za rendlíky kolektiv nestmelí a nevybičuje k nejlepším možným výkonům.

Šéfkuchař se nestydí chválit a mít své kuchtíky rád

Tento bod trošku navazuje na to předpokládání. Nikdy nepředpokládejte,  že každý v týmu ví,  jak je důležitý. Dejte jim to jasně najevo.  Bez nich totiž sám nejste nic.  Žádný kolektiv není tak silný jak silný je šéf sám. Ale je silný právě tak, jako jeho nejslabší článek.  A potřebujete je všechny, do jednoho.  Nejen kuchaře,  ale i tetu od nádobí a dobré pikolíky.

Šéfkuchař se pořád učí

Jakmile neroste, těžko povede posádku k novým neprobádaným břehům a ta mu zakrní.  Přímo si tím říká,  aby ho konkurence zválcovala a zatančila si na jeho hrobě.

Šéfkuchař neztrácí pokoru

I přesto, že sám ví jak moc je dobrý.... Bez pokory k lidem, surovinám a penězům, zkrátka ke všemu co se v kšeftu točí,  je to jen idiot.

A sedmé...nejzákladnější pravidlo.

Šéfkuchař se nikdy, ale opravdu nikdy,  ani v soukromí nesmí přiblížit k "mlíkový polívce".

Díky a ahoj Filip.