Pražská kavárna je jako mor

Jako plevel, co se rozlézá po náměstích a klame tělem, neboť se to neděje zdaleka jenom v Praze.Ale já pořád podvědomě cítím, že tam nepatřím. Že bych se pracujícím rád podíval zpříma do očí.

Ostatně nejsem z těch, kdož způsobně v kvádru diskutují o tématech hýbajících světem našich náměstí. Témata jsou to povětšinou vážná. Probírají se výplaty od Sorose. Ksindl neposlal ještě ani za poslední Václavák a člověk aby se v tom největším vedru kodrcal na náměstíčka menší a bezvýznamnější.

Taky nesmrtelnost chrousta a Babišum Mobile zvyšují mnohým  kolegům tlak.Babišum Mobile je mi celkem šumák, chci si jen vyzkoušet chrousty na petrželi. Jsem přeci kuchař, já jim dám nesmrtelnost.

A vůbec. Z kávy mám nejradši picollo a jednou za čas kávu s velkou čepicí šlehačky a vaječňáčkem. Z toho plynou dvě věci. Jsem blb, neboť picollo neexistuje. A ještě navíc čuně, neboť nikdo jiný v mém věku a postavení sladkou patlaninu s vaječňákem pít nemůže.

A s blbým čunětem se v kavárně nikdo nebaví. S ním leda tak vyběhnou...

A tak jsem exkomunikován a musím se vydat do polí a továren,konečně makat. O tom se mi nikdy ani nesnilo. Na dlani mám takový divný bolestivý otlaky, jsem umouněnej a v tomhle vedru, řeknu vám, taky dvakrát nevoním. (Antiperspirant zůstal v kabele pod stolem kavárny z které jsem vyfičel tak rychle, že jsem si je nestihl vzít sebou). To není přendavání hoblinek lanýžu z talíře na talíř. Tomuhle se prý říká poctivá práce.

Konečně si uvědomuji jak naprázdno jsem žil. A plný radosti, že nemusím v tom horku někde pořvávat naučená hesla, vyrážím na jedno orosené...

Díky a ahoj Filip.