Zamyšlení nejen ke Dni veteránů. Nikdo nám nemůže vzít nic čeho jsme se dávno vzdali... nebo ne ? Nekorektně, vstupte na vlastní nebezpečí...
Tak jako každý rok touhle dobou na mě vyskočí vzpomínky a fotky mých pradědů , účastníků Velké války. Padlých Velké války. Té války , která měla být poslední , ale jak se ukázalo byla jen ouverturou k dalšímu nekonečnému násilí...
Nescházelo moc k tomu abych vám tu teď nic nepsal. Tahle válka s naší rodinou docela zamávala z obou stran...
Mnohé se od těch dob změnilo. Utrpení na bojištích ( a nejen tam) nám dneska servírují média a sociální sítě v přímém přenosu podle toho jak se jim to hodí. Na zakázku, jako kšeft...
Díky tomu se situaci i u nás povedlo vyhrotit natolik, že u některých jedinců mám dojem, že jsou Ukrajinštější než Ukrajinci a u druhých víc Rusové než běžný rodilý Moskvan.
Navíc , poté co Hamás předvedl počátkem října vůči civilistům akci vedle které vypadají události v Buči jako Mírová slavnost ..... Máme tady další vnitřní frontovou linii. Někteří z nás tyto události relativizují.... Proti tomu stojí fronta těch, kteří se tváří, že Nakba nebyla, že se některé frakce vznikajícího Izraelského státu nedopouštěli zločinů proti civilistům. Že kolo násilí půjde zastavit dalším násilím, kde se budeme trumfovat kdo dál, víc a výš...
Nejsilnějším argumentem jsou výkřijy o spravedlnosti, pravdě... Přitom tyto pojmy v mezinárodní politice neexistují. Genocidy, války, mrtvé děti, děti jako zabijáci... To existuje pořád, Jen tyto konflikty jsou nám servírovány jako něco výjjimečného.
Exkluzivní , ale nejsou tyto války. Exkluzivní úsek dějin žil náš kousek domoviny a přilehlého okolí . Prý tento Zlatý věk končí kvůli úředníkům v Bruselu. To slýchám a čtu velmi často. Byť se domnívám, že rozhodně je potřeba Evropsku politiku ve spoustě ohledů reformovat nemyslím si, že tam je zakopaný pes.
Pes je zakopaný v našem vnímání Svobody. Proto jsme schopni éru kdy u nás docházelo k masivnímu prorůstání organizovaného zločinu do politiky označovat jako nejsvobodnější...
Proč si nemyslím, že je to v pořádku ? Často tady čtu jaký jsem hlupák... Možná ano. Nicméně mám štěstí, že se obklopuji osobnostmi, které za hlupáky označit nejde...
Šeba jednou našim studentům odpovídal, proč se jako řeholní bratr ve spoustě ohledů své svobody vzdal... ( Celibát, slib chudoby...) . Odpověděl, že své svobody nevzdal. Naopak, zcela svobodně přijal některá omezení...
Tady je myslím si zakopaný pes nejen naší společnosti. Svoboda, která určovala její úspěch či neúspěch obsahuje to kouzlo dobrovolně přijatých omezení. Jen tak může podle mě společnost jako celek fungovat. V okolí však stále častěji vnímám pocit, že za "takovou" svobodu je vydávaná jakási cochcárna...
Proto to vypadá tak jak to vypadá. A díky tomu máme ať už v našem , nebo Evropském parlamentu takovou bídu...
Vlastně na tom není vůbec nic divného.
