Po dlouhé době vůbec nevím, co do perexu napsat. Slova jsou v některých případech hloupá..... Tak radši pomlčím.
Jsou to už skoro čtyři desítky let, kdy se u téhle písničky sešel Michael Kocáb a Michal Horáček. Jako spousta dalších "věcí" z alba Povídali, že mu hráli.... je doslova nadčasová. Není tomu dávno, kdy jsem jako doprovod k blogu použil tuhle verzi " z Kloboučku" .
Jsem starej cynik, ale z jejího poslechu na mě jde husina....
To jsem ještě netušil, co se stane za pár týdnů....
Vím, že Kocábovo jméno je pro řadu lidí kontroverzní. Celým svým životním příběhem ale dokazuje, že s tím asi nemá problém. Dělá věci o kterých je přesvědčený, bez potřeby za každou cenu zapadat.
O osobní odvaze člověka, který svého času pomohl propojit bolševiky s realitou snad není třeba vést polemiku.
Koncem ledna se stal na přání Slovenských přátel řidičem jedné ze sanitek na které se podařilo vybrat v rámci jejich dobročinných akcí.
Při té příležitosti navštívil Izjum. Město, které se stalo jedním ze symbolů Ruských válečných zločinů na Ukrajině.
A v ruinách nahrál další z verzí této nadčasové skladby.
Hořkou symboliku krvácející Ukrajiny doplňuje dívka u kláves. Anastasia Scherbakova. Pochází z Avdijivky. Její pád nastal nedlouho po natáčení.
