Krátká sonda do budoucnosti, Mikulášská bez Anděla i Mikuláše, aneb Rohatej si přeci poradí sám... nebo ne?
Čert je nedílnou součástí Mikulášské nadílky a neměl by děti děsit.
Ona ta hrůza toho, že vás nějaká chlupatá ocasatá příšera s rohama, která se očividně navíc dlouho neumyla a táhne z ní rum, naloží do ruksaku a šupky hupky odnese vás pryč z rodného hnízda může být reálná, když je človíčkovi teprve pět.
Správnej čert si vzbudí respekt i lásku dětí zároveň.
V ideálním případě to vydá tak, že vypustí Anděla, Mikuláše a celou nadílku zvládne sám.
Nejprve naběhne na scénu. Má li už dost v žíle, zakopne o práh bytu a rozplácnutý na zemi stává se zdrojem všeobecného veselí dětí (na tatínka s maminkou jdou mrákoty). Když se trochu sebere a srovná si na hlavě torzo rohů (během povalování se na zemi mu je Pepíček utrhl), přistupuje čert k strašení.Kroutí ocasem a zcela nefalšovaně i očima (bolest z naraženého kolena nepřehlušil ani alkohol) , mrská kolem sebe ocasem....
Nejmenší Aničky se přeci jen zmocňují obavy, zvlášť v momentě kdy sundavá z ramene ruksak a....
Ne, nestrčí dovnitř Aničku, nečeká ani na básničky ( bolest v koleni přeci jen ostře tepe a chce to dalšího ruma) , začíná vybalovat čokoládičky a další mlsání (uhlí už přeci dávno nenosí,zplodiny nejsou v módě)..
Děti řvou a rvou se o nadílku, Pepíček v nestřeženém okamžiku utrhne čertův ocas chabě přišitý červenou nití.
Čert je náhle genderově vyvážený a dává se na kvapný ústup, tatínek omdlel, maminka je nejspíš ušlapaná (připletla se do rvačky o mlsání)...
No, když o tom tak přemýšlím, možná bude lepší, když i v budoucnu zůstane čert čertem a jen jedním z trojice postav, na které se celý rok těší děti i dospělí
...
Díky a ahoj Filip.
